NÝDEK Podívejte se nakonec textu a budete vědět, který placek to je. Ta slova poskládaná do rýmů vystihují i samotnou autorku. To, jaká je. Navíc vás zahřejí na duši, stejně jako mě setkání s ní.
Nevím proč, ale pokaždé mě to táhne do skromné světnice v chalupě zastrčené kousek od nýdecké silnice před Vánocemi. Možná proto, že po překročení prahu zmizí ten předvánoční shon, stres, i všudypřítomný konzum roztočený na nejvyšší obrátky a čas se zastaví.
Drobné stařence bude zanedlouho 98 roků. Trochu si postěžuje, že už jí špatně slouží zrak a tak se musela rozloučit se svou láskou – s knihami. Přesto vezme tu svoji Po naszymu pieszo i na skrzidłach, nasadí si silné brýle a zase mi čte.
Básně psávala výhradně ručně. Manžel jí je pak přepisoval na posledním vynálezu, který do této domácnosti kdy doputoval, na psacím stroji s kulatými klávesami.
Nejkrásnější Vánoce pro ni byly hned ty po válce. Konečně mohla být pohromadě s rodinou a ještě k tomu chovala v náručí pár měsíců starého syna.
„Prožili jsme nádherné svátky, i když strašně chudobné. Měli jsme ořechy, nasušené ovoce z lesa a hlavně sami sebe. Ještě si vybavuji, jak lidé a taky kdysi moje maminka, dokázali připravit na stůl pokrm jako náhražku masa. Pomazali listy kapusty sádlem, stočili je do ruličky a osmažili. No maso to sice nebylo, ale jíst se to dalo,“ vzpomíná Kupiec.
Anděla z kartónu má přes 80 let
Dodala, že odmalička vždy prožívala svátky naplno a opravdově hlavně kvůli jejich křesťanské symbolice. Stromeček v době jejího dětství neměl každý. Mnohé děti se na něj chodily dívat jen do kostela.
„U nás se zdobil jablky, ořechy, perníčky a obyčejnými svíčkami. Ptala jsem se táty, co zdobení znamená. Odvětil mi, že každá svíčka značí slovo pána Ježíše, které svítí do celého světa a ozdoby zase vše dobré na této zemi. A ryba se jí na Štědrý večer proto, že učňové pána Ježíše byli rybáři. I starší křesťané měli ve znaku rybu,“ vykládá básnířka.
První dárek na Vánoce v životě dostala ve škole. Byl to malý balíček a obsahoval jablka, oříšky a jeden bonbón.
„Celý jeden bonbón a my ho považovali za poklad,“ podotýká. Pak ještě zavzpomíná, jak ji uchvátil malý anděl z tvrdého kartónu na školním stromku. Tak moc po něm toužila, že odkládala halíř k halíři, aby si ho mohla koupit. Opatruje ho už sedmaosmdesát let.
Před večeří ležely na stole kancionály, z nichž se všichni naučili nějakou písničku. Tu si společně zanotovali. Kromě toho tam stála jedna svíčka a nechyběl ani chléb a česnek, který značil zdraví, ovoce a ořechy.
„I dnes se snažíme toto zachovat. Jen dobrot máme přece víc a po hlavním jídle je všechny koštujeme,“ líčí básnířka.
Zvyk byl hřích
Zvyky u nich tradici nemají. Byly považovány za hřích, za něco jako rouhání. Hlavně proto, aby tomu, co člověku ukáží, pak bezhlavě nevěřil.
„Ale my jsme přece jen někdy se sestrami zhřešily,“ přizná Aniela.
Pak se rozpovídá o zvyku se čtyřmi ořechy, které znamenaly čtyři roční období. Každé z děvčat je rozlousklo. Pokud některý z nich byl špatný, byl to signál, že v tom období dotyčná onemocní.
„Jedna z mých sester měla špatné všechny čtyři ořechy a bohužel v tom roce umřela,“ dodává smutně seniorka.
Vybaví si ještě, že na Vánoce se nesmí doma nic rozbít, protože pak se mohou rozbít i vztahy v rodině nebo dvě jehly plovoucí na talířku s vodou. Když se potkaly, byl to signál, že se potká i děvče s chlapcem o kterém snilo.
Za nejkrásnější dárek v životě považuje Kupiec album na fotky, které našla pod stromečkem od muže ještě než se vzali.
Můj nejlepší placek
Jana
Komentáře
