REGION Vybojoval si právo na život. Ten mu začal ve werkovém kontejneru, kam ho se sestrou vyhodili. Naštěstí „volání o záchranu“ uslyšeli ti správní lidé.
Dvě koťata asi třítýdenní v zoufalém stavu si přivezli domů. Jenže kdo by dnes stíhal s lahvičkou v ruce co tři hodiny kojit, že? A tak se na FB objevila prosba o pomoc.
Naše kočka zrovna měla dvě koťata, zkusíme to, řekla jsem si a odepsala, že pokud odchov vyjde, postarají se jim o nový domov. Už nám toho tady mňouká hodně.
Mladá žena s maminkou hned dorazily. V krabici rezavá mláďata – kostry potažené kůží. Těžko říct, jak dlouho se koťata válela mezi odpadky.
Naše Rous ani nemrkla, když jí ke kojení najednou přistáli další strávníci. Hned je začala olizovat. Kočky prostě vědí.
Bohužel kočička byla tak slabá, že už neměla sílu se přisát. Náhradní kočičí máma se jí pokoušela pomoci. Tlapkou ji přistrkovala k cecku, ale marně. Za dvě hodiny to vzdala nadobro. Alespoň obklopená kočičím teplem.
To její bráška se nedal. Od chvíle, kdy se poprvé přisál, to tak zůstalo asi dva týdny. Těžký start do života ho zřejmě posílil natolik, že byl na rozdíl od dvou spokojených „válečků“ dvakrát tak větších jako on, první, kdo všechno uměl.
První zjistil, kudy utéct z krabice, kudy kam vyšplhat, první chodil na kočičí záchod, první uměl po schodech… Na přání zachránkyň dostal jméno Rousik na počet naší kočky Rous, která zase zachránila jeho.
Kdybych neměla další čtyři kočky, nedala bych ho. Chytrý, přátelský a vynalézavý tvor nám doma přirostl k srdci.
Paradoxní je, že Lenka Hermannová z Návsí, která si podle domluvy po více než dvou měsících pro Rousika přijela, a které také vděčí za život, měla v plánu ho darovat dál. Neudělala to.
Díky své šťastné povaze si rodinu získal a kromě toho i nerozlučného kamaráda, kterému teď spává v náručí.
PS: Pokud si to náhodou přečte ten, kdo koťata do kontejneru vyhodil – jsou jiná řešení, než smrt hladem.
Jana
Komentáře
