ČESKÝ TĚŠÍN Ani po porážce 2:6 neztratil nadhled. Kapitán třineckých Imperators působících v BAHL Vojtěch Karch se rozpovídal o soupeřích, o sobě i Slezské hokejové lize, kterou hraje.
Co říkáte na výkony, kterými se vaše mužstvo prezentovalo v základní části BAHL?
Myslím si, že to byl takový standard, musíme být spokojení. Všechny týmy jsou kvalitní a platí, že tak, jak můžeme vyhrát s prvním, můžeme prohrát i s posledním. Asi je něco pravdy na tom, že základní část rozhodující není, chleba se teprve bude lámat. Bude záležet, jak se k tomu postavíme, jestli to vezmeme trošku zodpovědněji.
Narážíte na nezdar s Buldoky?
Nezvládli jsme to. Myslím, že nám došly síly, protože nás bylo málo. Na to se ale nemůžeme vymlouvat. Myslím si, že hokej hrát umíme, ale tentokrát nám to nešlo.
Říká se, že vyřazovací boje je nová soutěž. Prozradíte, proti komu se vám hraje dobře a naopak který protivník vám příliš nesedí?
Soupeře si opravdu vybírat nejde. Přesvědčili jsme se o tom, že i Poláci (Pantery Cieszyn – pozn. red.) byť byli poslední, dokážou zabojovat a v osmi lidech přehrát patnáct hráčů. Nedokážu říct, jestli chci toho nebo toho. Nejsme profíci, k úspěchu se musí sejít hodně věcí. Stačí, když se půlka týmu špatně vyspí nebo špatně nají a zápas je ta tam.
Stejně jako řada dalších hráčů jste si dal přídavek a hrajete Slezskou hokejovou ligu za HC Javorový.
Doplňkově nastupuji i za áčko Nebor v Kopřivnické lize, takže hraji ve třech soutěžích.
Jak to stíháte časově?
Ono je to spíše o tom, jaké máte priority. Rodina je na prvním místě, nicméně člověk něco dělat musí. Kdybych si měl vybrat, jestli půjdu na tři hokeje nebo dvakrát do hospody, tak raději ten hokej.
Co říkáte na SHL, na kterou mohou fanoušci regionálních celků chodit v Třinci?
Nemíním tu soutěž shazovat, nicméně některé věci by chtěly doladit. Nemělo by se hrát do těla, ale přesto se v úvodních zápasech objevily zákroky, za které bylo pět plus do konce, protože někdo dohrál souboj. Když bude jasně dané, že do těla se hrát může, ale v rámci určitého fair-play, hráč s tím bude muset počítat. V SHL na úkor tvrdosti vyniknou individuality, které jsou na tom hokejově dobře. Jenže takový hráč, který donedávna hrával závodně, si vezme puk a pak už ho není jak zastavit, protože do těla se hrát nemůže.
Co vaše hokejová kariéra, do kolika let jste nastupoval za Třinec?
Zlom nastal v pubertě, kdy zvítězila moje lenost a pohodlnost. Samozřejmě netvrdím, že bych to dotáhl daleko, ale zpětně mě to samozřejmě mrzí. Tenkrát mi bylo kolem 13 let, v Třinci jsem skončil, dohrával jsem v Českém Těšíně. Přístup je vždy zlomový. Ve chvíli, kdy si člověk určí nějaké jiné priority, třeba kamarády a blbosti, je s hokejem konec.
S třineckým hokejem jste ve styku pořád, i když už jen jako fanoušek.
Ano, chodím se rozčilovat. Teď ale není proč, výkony Ocelářů se ustálily.
Je to váš oblíbený klub?
Ano, samozřejmě. I když to možná bude znít blbě, nevadí mi ani Sparta. Třinec je na prvním místě, na druhé bych dal Spartu.
A hráč, kterému jste jako malý kluk fandil?
Rozhodně nemůžu říct, že bych odmalička obdivoval Polanského, ale v dané chvíli je to Polda s Draveckým. V dětství byl mým vzorem Richard Král, takového hokejistu člověk z paměti vymazat nemůže. Se svým nadhledem a z pohledu amatérského hokejisty vidím některé věci jinak, než někdo, kdo se chodí na hokej jenom koukat. A právě proto bych si teď vybral Polanského a Draveckého, byť ten moc gólů nedává.
Zahrál jste si kdysi za Třinec s mladším bratrem Václavem?
Brácha nikdy závodně hokej nehrál, ten je vyloženě rybníkový. Vydřel si to sám, začal bruslit asi až ve třinácti čtrnácti letech. Hrajeme spolu až teď, akorát se mu trochu lepí smůla na paty s těmi zraněními.
Komentáře
