Vaněk se prvně trefil za Třinec. Nevěděl jsem, co dělám, měl jsem 10 vteřinový výpadek

TŘINEC Za Třinec kope už rok a půl, premiérový gól v jeho dresu dal až teď. Na další druholigový zásah čekal ještě déle – přes dva a půl roku. Defenzivní záložník Richard Vaněk se parádně trefil z trestného kopu, v duelu s Chrudimí navedl svůj tým na vítěznou cestu.

Přímý kop jste zahrál přesně tak, jak jste chtěl?
Chtěl jsem to poslat na tu stranu za zeď k tyči a povedlo se to. Jsem za to rád a nejvíce mě těší, že nám to pomohlo ke třem bodům.

Rozhodně nepatříte mezi tradiční exekutory přímých kopů. Po vaší trefě asistent trenéra Tomáš Jakus zvolal, že fotbal nemá logiku.
Nejsem střelec, tohle je můj první gól v Třinci. Ve druhé lize jsem dal asi pět šedst gólů, ale vždycky když jsem se trefil, to stálo za to. Možná by bylo lepší, kdybych góly dával častěji, a nemusely by být tak hezké.

Naposledy jste se prosadil ještě v dresu Vítkovic a bylo to právě v Třinci. I tenkrát to byl výstavní zásah.
Ano, trefil jsem se placírkou zpoza vápna do rohu brány. Byl to podobný gól jako ten dnešní, také hezký, dokonce i do stejné branky, akorát míč tehdy šedl k druhé tyči.

Vybavil jste si to po vaší trefě na 1:1?
Ne, to ne. Nevěděl jsem, co mám dělat. Když dáte gól jednou za dva roky, tak ho neumíte slavit tak, jako spoluhráč, který se trefuje každých čtrnáct dní. Vůbec nevím, co se se mnou dělo, mám desetivteřinový výpadek.

Jistě vám brzy osvěžil paměť týmový pokladník Marek Čelůstka.
No, něco tam vypsáno je, ale je mi to v podstatě jedno. Podstatné je to, že ten gól k něčemu byl, že jsme nakonec vyhráli.

Už vám spoluhráči říkají střelče?
Ano, takové poznámky se už objevují, protože dávat góly u mě není běžné. Říkal jsem si, že asi musí přijít pravý moment. A on přišel, protože kdybychom zápas proti Chrudimi nezvládli, tak by to bylo hodně špatné.

Připravíte si pro všechny případy nějakou gólovou oslavu na příště?
Myslím si, že u mě to není třeba. Když se bude dobře dařit, další gól dám za půl roku anebo za rok. Ten dnešní byl důležitý, protože v našem postavení za stavu 0:1 psychika dělá svoje. Gól nás nakopl, dostal nás zpátky do zápasu. Akorát jsme měli rozhodnout mnohem dříve.

No právě. Neplodná koncovka – to je největší kámen úrazu?
Ano, je to největší problém. Musíme zlepšit útočnou fázi, tam nás tlačí bota. V každém zápase si vytvoříme čtyři pět šancí, ale nejsme schopni je proměňovat. Možná nám schází štěstí, a možná i větší kvalita. Kdybychom proměňovali šance, bodů máme mnohem více. Do konce podzimu jich musíme posbírat co nejvíc, abychom mohli trávit zimní přestávku tak nějak slušně.

 

Komentáře