TŘINEC Výraznou hokejovou postavou Slezské hokejové ligy je Tomáš Gorný. Hokejista, který v mládí prošel Třincem, hrával také Beskydskou amatérskou hokejovou ligu (BAHL), ze které ho kdysi – kvůli výkonnosti – vyřadili.
Váš tým Pharaohs Třinec obsadil ve Slezské hokejové lize druhé místo. Jaká byla uplynulá sezona z vašeho pohledu?
Sezona byla náročná, kluci k zápasům přistupovali naplno. Vždycky se ale vloudí nějaká chybička. Postupem do finále jsme si splnili cíl nastavený před sezonou. Střetli jsme se s Nýdkem. Jsou to kolegové, občas si spolu chodíváme zahrát. Nýdek byl o level výš, ve finále zvítězil naprosto zaslouženě. My jsme působili nervózním dojmem, nebyli jsme schopni si pořádně nahrát ani vystřelit.
Jak jste se dostal mezi Faraony?
Oslovili mě ke konci základní části, abych odehrál aspoň povinných pět zápasů. Pharaohs byli prvním mančaftem, který mě oslovil. Hokej mám rád, s klukama se znám, na nabídku jsem kývl. Kromě toho nastupuji za áčko Nebor v Kopřivnické lize.
Dříve jste hrával také BAHL za Hrádek. Protihráče jste údajně výkonnostně převyšoval, a tak vás ze soutěže vyloučili. Jak se na to zpětně díváte?
Bylo to asi před čtyřmi pěti lety. Vyloučili mě, uvedli výkonnostní důvody. I přesto se to neslučuje s pravidly, které jsou v soutěži nastavené. Mrzí mě to, protože s klukama z Hrádku, kde jsem prožil dětství, jsem odmalička trávil volný čas. Henio Bocek, Pavové, Pyszkové a spol. Kdysi jsme hrávali za Suszynku, také v Belku, a najednou jsem už s nimi hrát nemohl.
Pokoušeli jste se to tenkrát nějak vyřešit?
Vedení Hrádku se s tím snažilo něco dělat, ale od ostatních týmů zaznělo rezolutní ne, takže BAHL jsem si už nemohl zahrát. Hrádek byl prvním amatérským týmem, za který jsem nastupoval.
V dětství jste hrával závodně za Třinec.
Ano, asi do sedmé třídy. Skončil jsem kvůli tomu, že jsem chtěl mít více volného času a věnovat se i jiným sportovním aktivitám. Chtěl jsem se naučit lyžovat, hrávat fotbal s klukama. Opět se to váže k Hrádku. Pokud chce někdo hrát hokej vrcholově, musí mu obětovat celé své mládí. A já chtěl dělat něco jiného. Skloubit tréninky se školou bylo náročné. Po základce jsem nastoupil na gymnázium, nedovedu si představit, že bych ještě k tomu hrál hokej.
Kdo vás trénoval?
Končil jsem pod trenérem Halouzkou, hrál jsem také pod trenérem Macháčkem, kterému patří velký dík.
Nezačal vám hokej chybět?
Na hokej jsem nezanevřel, bavil mě pořád. Hned jsem si na vlastní náklady nakoupil výstroj a v podstatě ani jednu sezonu poté, co jsem v 1998 roce skončil, jsem neslezl z ledu. Hrával jsem s amatéry, za Hrádek, za Nebory, s policisty. Věnoval jsem se i jiným sportovním aktivitám, jezdil jsem na horském kole.
Nelákalo by vás zahrát si třeba krajskou ligu za Český Těšín?
Nelákalo, protože je třeba pravidelně trénovat, nedostanete za to ani korunu. Navíc ti kluci už jsou jinde, mě je 35 a už to na sobě cítím. Ve volném čase se věnuji manželce a našim třem krásným dětem. Mám dvě holky a kluka, všichni se věnují sportu na ledě, hokeji a krasobruslení.
Vyroste z vašeho syna hokejista?
Já to takhle neberu. Chci, aby byl vedený k nějaké disciplíně, uměl se pohybovat v kolektivu. Pokud jednou přijde a řekne dost, mě to nebaví, tak to ukončíme a bude se dělat jiné věci.
Komentáře
