TŘINEC Zatímco první tým Ocelářů o mistrovský titul teprve srdnatě bojuje, třinečtí junioři ho už mají v kapse. Z prvenství se radoval i útočník Matouš Čmiel z Návsí – mládežnický reprezentant ČR a student polského gymnázia v Českém Těšíně.
Prozraďte, co jste cítil bezprostředně po skončení rozhodujícího finálového klání?
Byl to neuvěřitelný, skvělý pocit. Málokdy se naskytne taková šance, my ji využili. Zatím je to největší vítězství mé kariéry.
Máte už ve své sbírce nějakou medaili?
Ano. Z Olympiády mládeže, reprezentace našeho kraje získala bronz. Tohle je ale jednoznačně nejvíce.
Jak jste viděl mistrovskou sezonu ze svého pohledu?
Sezona byla skvělá. I když se u nás měnil trenér, postavili jsme se k tomu správně a zvládli jsme to. Nakonec jsme dosáhli obrovského úspěchu.
Pražskou Spartu jste pokořili ve dvou duelech. Co rozhodlo o vašem triumfu?
Především obrovská bojovnost a síla našeho týmu. Ve druhém zápase jsme prohrávali o dva góly, ale nevzdali jsme se a vybojovali vítězství. Fanoušci byli skvělí, neustále nás hnali dopředu.
Pojďme na začátek. Jak vypadaly vaše první hokejové krůčky?
Hokej hraji v Třinci od čtyř let. Taťka se mnou chodil do přípravky pokaždé, když jsme měli trénink. Ty začátky si už moc nevybavuji, ale určitě to bylo skvělé rozhodnutí, začít hrát hokej. I když je to dřina.
A jistě neméně náročné je skloubit hokej se školou. Nestudujete v Třinci, ale v Českém Těšíně.
Chodím tam na polské gymnázium. Je to těžké, ale dá se to zvládnout. Byť mám individuální studijní plán, je zapotřebí disciplína a poctivá práce.
Jak vypadá váš běžný den během sezony?
Ráno jedu do školy a odpoledne na trénink. Jak moje třídní, tak i ředitelka školy mi vcházejí vstříc, za což jim vřele děkuji. Jsem ve třetím ročníku, maturita mě čeká až za rok.
A co potom – hokej, nebo vysoká škola?
Zatím tom neřeším, ještě mám rok čas. Vůbec nejlepší by to bylo nějak spojit.
Najdete ve vaší dosavadní kariéře nějaký zlomový moment?
Těžko říct. Odmala jsem se snažil, abych v hokeji došel co nejdál, tak jsem to měl zažité. Bylo třeba makat a nevzdávat to. Když už jsem to vydržel tolik let, byla by škoda to zabalit.
Třeba to časem dotáhnete až do extraligového áčka.
Je to můj sen. Letos jsem si už jeden splnil, zahrál jsem si pár zápasů v reprezentaci. Hodně mě to nabudilo, v národním týmu bych se rád udržel co nejdéle.
Prozradíte, kdo je vaším nejoblíbenějším hráčem?
Je to Connor McDavid z Edmontonu. Na hokej koukám tak obecně, kromě Ocelářů oblíbený tým nemám.
Komentáře
