HRÁDEK Vskutku nevšední, avšak zdraví přínosnou kratochvílí se v zimních měsících baví skupinka otužilců říkajících si „Ponořiči.“ Patří mezi ně i Tónda Martynek z Hrádku.
Kolikrát jste se letos vykoupal v ledové vodě?
Bylo to každou neděli, začal jsem šestého ledna v Belku v Hrádku.
Jak se na to díváte zpětně – považujete začít s otužováním za dobré rozhodnutí?
Přímo skvělé! Hrozně moc mě to baví, protože každý ponor je úplně jiný, všechny ty neděle se od sebe liší. Zkrátka – je to perfektní!
Kde všude jste se ponořili do ledové vody?
Koupali jsme se v potocích i v řekách, v Tyrce, v Olze v Bukovci i v Hrádku, v Hluchové a také v Lomňance.
Poslední zimní ponor v Belku lze označit za jarní ponor. Teplota vzduchu se blížila 15 stupňům, se studenou vodou zdánlivě nikdo nebojoval.
Venku bylo relativně teplo, svítilo sluníčko. Olza měla obrovskou sílu, proud byl díky sněhu tajícímu na horách silný. Byl to skvělý zážitek.
Údajně hodláte pokračovat přinejmenším do května.
Myslím si, že to je takový životní styl. Ve studené vodě se lze vykoupat i v létě, za předpokladu, že si člověk najde nějaký horský potok. Pobyt ve studené vodě prospěje každému.
Pociťujete na sobě přínosy otužování?
Mnozí kolem v zimě stonali. I já jsem se cítil takový nakřápnutý, ale mělo to zcela jiný průběh. Překonal jsem to a pokračoval v otužování.
Co ještě vám to dalo?
Jakmile člověk vstoupí do ledové řeky, cítí respekt k přírodě. Je to i o poznání sebe sama, člověk zjistí, co dokáže zvládnout, kde jsou jeho hranice. Studená voda je obrovská výzva.
Takže co jste zjistil, jaký jste?
Mám větší sebevědomí, cítím se takový jistější v kramflecích. Na druhou stranu mám respekt k přírodním silám. Je to takové souznění s přírodou.
Komentáře
