TŘINEC Vloni hrával proti Jeseníku, Vsetínu, Frýdlantu, Slavičínu, nastupoval v dresu divizního Havířova. V létě posílil Třinec, stal se nejlepším střelcem přípravy a o víkendu premiérovou trefou v profesionálním fotbale přispěl k prvnímu vítězství svého nového týmu. Řeč je o 23letém ofenzivním záložníkovi TOMÁŠI OMASTOVI.
Vloni jste válel za divizní Havířov, nastoupil jste proti Třinci v pohárovém utkání. Asi by vás tenkrát nenapadlo, že za rok budete ve druhé lize.
Fotbalové sny jsem měl, asi jako každý, ale tenkrát by mě to skutečně nenapadlo.
Loňská sezona se vám náramně podařilo, nasázel jste deset branek.
V mužích byla asi nejpovedenější, odehrál jsem všechny zápasy, dařilo se mi střelecky. Změnili jsme styl hry, začali hrát na tři útočníky a to mi více vyhovovalo.
V Havířově jste strávil celou dosavadní kariéru?
Ne. Začínal jsem na Slovanu Havířov, později jsem šel do Baníku, zhruba v patnácti zpátky do Havířova. Poté jsem šel do celostátní ligy do Opavy a pak do Baníku, kde jsem měl problém se zraněním. Poslední dorosteneckou sezonu jsem odehrál ve Vítkovicích, odtud jsem šel zpátky do Havířova, kde jsem hrál čtyři roky.
Jak se zrodil váš přechod do Třince?
Zajímaly se o mě kluby ze třetí ligy, ale s Mirkem Matušovičem,který mě neoficiálně zastupuje, jsme se domluvili, že půjdu do Třince na desetidenní zkoušku. A ta nakonec dopadla dobře.
Jaký je podle vás největší rozdíl mezi druhou a čtvrtou ligou?
Hra je mnohem rychlejší a tvrdší, každá chyba se trestá.
Proti Sokolovu jste se premiérově trefil za Třinec ve druhé lize. Místo k tribuně jste běžel slavit gól k rohovému praporku.
V tu chvíli jsem si to ani neuvědomil, v té euforii jsem se někam rozběhl a máchal rukama. A přitom na tribuně jsem měl rodiče. Měl jsem i další šance, chybělo mi více klidu a přesnější zakončení.
Byl to vás životní zápas?
Dá se říct, že jo. Mám radost z gólu, ale největší z toho, že jsme vyhráli. Prostě skvělý fotbalový den.
Začínal jste jako krajní záložník, teď z vás trenéři udělali podhrotového hráče. Jak se vám hrálo?
Docela dobře, protože jsem nemusel tolik bránit, spíše jsem těžil z toho, co kluci vybojovali vzadu. Snažil jsem se zakládat akce, spolupracovat s útočníkem, prostě něco vymyslet.
Šéf klubu Karel Kula o vás řekl, že jste byl nejlepším hráčem na hřišti. Jak se vám to poslouchá?
To že řekl? Tak to já raději ani neposlouchám, aby mi náhodou nestoupla sláva do hlavy.
Vaší největší předností je rychlost, je to tak?
Ano, je vrozená, nikdy jsem ji nijak netrénoval.
Studujete vysokou školu. Jak vám to jde?
Jsem na Ostravské univerzitě, studuji pedagogiku – tělesnou výchovu a občanskou výchovu. Mám za sebou třetí ročník, čekají mě státnice, nejdříve první část, později druhá. Uvidíme, jak se mi podaří skloubit školu s fotbalem, který byl pro mě přednější. Dosud to nebyl problém, protože školu jsem měl dopoledne a trénovali jsme odpoledne. Teď je to něco jiného, ale snad to zvládnu.
Komentáře
