MOSTY U JABLUNKOVA Fotbalové Mosty spoléhají na bohaté zkušenosti a střelecké schopnosti 38letého IGORA LYSKA. Dříve hrával v obraně, po zhruba dvou až tříleté pauze se vrátil na trávník jako obávaný kanonýr.
V minulosti se v Mostech hrál dokonce krajský přebor, po čase přišel pád až do okresního přeboru. První I. B třída Mostům sluší, souhlasíte?
Určitě, myslím si, že I. B třída je pro náš stávající mančaft tak akorát. Ani výš, ani níž.
Mužstvo spoléhá na vaše střelecké dovednosti.
Zatím nemám v plánu končit, tuto sezonu chci určitě dohrát. Pak uvidíme, co mi dovolí zdraví.
Vloni jste nasázel úctyhodných 32 gólů, o rok dříve dokonce 35. Dříve jste byl obráncem, odkud se vzala vaše střelecká potence?
Hrál jsem všude, kde bylo třeba – v obraně, v záloze, ale v útoku nikdy. To až teď Kamil Bula našel nějaký můj um, a možná mě prostě neměl kam dát, a tak mě začal stavět na hrot. Devadesát procent mých branek je zásluha mančaftu, já jen kolikrát stojím před bránou a doklepávám. Přeje mi štěstí, míč se odráží ke mně. Sám jsem zvědav, jak dlouho to bude trvat. Mám i váhu, těžko se mě odstavuje od míče, takže i z toho mnohdy těžím.
Nějakou dobu jste fotbal nehrál. Jak dlouhou pauzu jste měl?
Zhruba dva tři roky. Ale nebylo to tak, že bych nehrál vůbec, občas jsem do hry naskočil. Chvíli jsem i trénoval, ale trenér a hráč, to prostě nejde dohromady, aspoň ne z mého pohledu.
Co vás přimělo k návratu na hřiště?
Největší podíl na tom měl můj jedenáctiletý syn Pavlík. Hraje v Mostech za žáky. Asi před dvěma třemi roky jsem se ho zeptal, zda mě ještě chce vidět hrát. On řekl, ano tati, chci. To byl z devadesáti procent impuls k návratu.
Jeden z vašich bývalých spoluhráčů prozradil, že jste přestal kouřit, nasadil krabičkovou dietu a hodně zhubl. S cigaretami jste sekl ze dne na den?
To zase ne. Trvalo mi to měsíc dva. Pak jsem ale přibral, a tak jsem se to snažil shodit. A povedlo se.
Prozradíte, kolika kilogramů jste se zbavil?
Během čtyř měsíců jsem zhubl 22 kilogramů. Ze začátku jsem byl slabý, neměl jsem sílu, ale pak už si tělo zvyklo. Upravil jsem stravu, vlastně jsem ji úplně překopal. Občas to poruším, něco si dám, ale už to není jak dříve. Cítím se teď mnohem lépe, rád běhám.
A také hrajete hokej za mostecké Dynamo. Jak dlouho?
Hokej jsem hrál vždycky, je to krásný sport, moc se mi líbí. Pak vzniklo Dynamo, kluci mě oslovili a já začal hrát s nimi. Nastupuji jako centr, baví mě to. Na podzim bude mít přednost fotbal, ale když bude třeba, klukům z Dynama vypomůžu.