JABLUNKOV V rámci letošního Mezinárodního festivalu outdoorových filmů, který se o víkendu konal rovněž v Jablunkově, proběhlo setkání s profesionálním freeriderem Robinem Kaletou.
Festival se zaměřuje na filmy dobrodružné, extrémní, adrenalinové, ale také cestopisné. Do míst, kde se obyčejný „smrtelník“ nedostane, zavedl diváky rovněž Robin Kaleta, který se před časem začal na profesionální úrovní věnovat jízdě ve volném terénu. Beseda se konala v pátek a diváci se mimo jiné dozvěděli, zda host festivalu má či nemá strach, když si dopřává střemhlavou jízdu na lyžích mimo sjezdovku.
„Narodil jsem se v Beskydech, takže hory mě obklopovaly už od dětství. Z toho důvodu se staly mou láskou. K dráze profesionálního freeridera jsem se musel dopracovat. Lyžoval jsem se svými rodiči od dětství, první obloučky jsem vykrajoval v Řece. Pak jsem si odskočil ke společenskému tanci a vystudoval jsem práva. Jakmile jsem ale školu dokončil, zjistil jsem, že práce v kanceláři prozatím není pro mne. Začal jsem dělat freerid jako profesionální sportovec. Po letech cestování po světě v kolotoči závodů a získávání cenných zkušeností v horách jsem se v posledních letech přeorientoval spíše na předávání svého know how podobně založeným lidem a zjistil jsem, že mě to hodně baví, a proto organizuji freeridové campy,“ prozradil o sobě na úvod Kaleta.
Robin Kaleta má na svém kontě řadu dobrých umístění na světových freeridových soutěžích, ale i několik úspěšných adrenalinových filmů. Prašan, nadšení a absolutní volnost – přesně takový byl film s profesionálním freeridistou, Robinem Kaletou.
„Mám rád hory, sníh, jízdu na hranici světla a stínu, rád svou jízdou kreslím čáru ve sněhu, kde po mně dlouho ještě zůstane, protože tam nejezdí moc lidí,“ doplnil Kaleta.
V průběhu besedy se rozvinula diskuse o tom, jakou úlohu v našem životě hraje strach a jestli je v životě důležitý. Zamýšlel se nad riskováním a pohybováním se na hranici života a smrti.
„Proč to lidi dělají? Je mnoho teorií. Někde jsem četl, že jedením z důvodů je potřeba adrenalinu, kterou má v sobě člověk zakořeněnou již od dob, kdy jsme žili v jeskyních a v podstatě každý den jsme se pohybovali v přímém ohrožení života, ať už jinými dravci, nebo při lovu. Osobně se s touto myšlenkou ztotožňuji jen částečně. Pro mě je daleko silnější motivací při podstupování rizika ten pocit nezvratnosti, když se člověk například odrazí ze skály a letí. Je krásné, že jakmile se člověk odrazí, už se nedá nic vrátit, nic moc ovlivnit. Tu chvilku před tím než dopadne – ať už dopadne na cokoli – si může užít absolutní svobodu. Tady se oprostím od veškerých myšlenek a rozhodování,“ prozradil Kaleta.
„Podle mne strach ano, ale jen v některých krizových situacích. Nemůže být součástí každodenního života,“ uzavřel velmi zajímavé setkání Kaleta.
Komentáře
