Co si mladí lidé myslí o lžích a dezinformacích? Dnes zveřejňujeme druhý text, který byl oceněn v rámci literární soutěže „Aktualizuj si systém“, kterou pořádají Knihovna Třinec, Petrklíč Help a Člověk v tísní.
Tématem letošní soutěže pro žáky základních a středních škol (od 12 do 20 let) byly dezinformace, lži a mediální manipulace.
Dnes vám přinášíme vítězný text Kateřiny Walachové z Gymnázia Třinec.
Poslední slova
//- Zdravím, mé jméno je Terra, bývám také nazývána Země. Toto jsou útržky z dokumentů popisující můj vznik, vývoj, složení, druhy žijících organismů a jejich řád. -//
¤~ Den třicátý sedmý po zrození prvních luk a lesů. Zrod prvních primitivních organismů ve vodách probíhá. ~¤
¤~ Já, cítím na svém povrchu konečně něco jiného, než když se perou voda s ohněm. Cítím na své hrudi něco krásného, něco živého. Něco podobného cítím i v mých mořských hlubinách. Jejich duše nejsou stejné jako ta moje, ale jsou mi podobní. Doufám, že se jim na mé hrudi bude žít dobře. ~¤
¤~ Den sto tisící v době druhohor. ~¤
¤~ Je to nádhera! Sleduji ty úžasné tvory, celou dobu, jak se vyvíjí na mém povrchu. V hlubinách vod i v nebesích. Jsou mohutní a vznešení, respektující mne. Když jsem se zrodila z temnoty, myslela jsem, že tady budu sama s mým Měsícem. Ostatní planety jsou ode mne moc daleko. Ale tito tvorové mě naplňují radostí. Miluji je. ~¤
¤~ Den čtvrtý po dopadení smrtonosného asteroidu. ~¤
¤~ Nevidím nic jiného než prach. Už dříve mne zasahovaly velké kamenné kolosy, ale to, co mne zasáhlo před několika dny bylo obrovské. Měla jsem pocit, jako by mě srazil sám Měsíc. Další tvrdou ranou bylo zjištění, že zemřeli všichni mí milovaní tvorové. Slyšela jsem jejich bolestivý křik a jak mne jejich duše opouštějí. Bolí to…
Počkat! Něco cítím. Cítím nějaký pohyb… Někdo to přežil! Jsou to ti maličcí živočichové, kteří se přes zimu skrývají ve svých norách. Jak chytré si zalézt! Cítím ještě něco, ale z hlubin oceánů. Ti vodní živočichové se skryli v hlubinách před tou pohromou! Jsem tak šťastná, že jsem po té dlouhé době nezůstala sama. ~¤
¤~ Rok 2 270 028 před lidským letopočtem. ~¤
¤~ Příroda se z toho hrůzného zážitku zcela zregenerovala už dávno a života na mě se ujali ti chytří malí tvorové. A za celou tu dobu jsem viděla mnoho tvorů, kteří se vyvíjeli a přizpůsobovali svým prostředím, ale tito mě zaujali nejvíc. Nejenže se přizpůsobili svému prostředí jako ostatní, zachází dál. Slezli ze svých stromů, přestali konzumovat jen rostliny a plody, ale začali lovit i zvěř a ryby. Dokonce i tvoří jakési nástroje, které jim v tom pomáhají. Jsou to úchvatní tvorové. ~¤
¤~ Rok 878 789 před lidským letopočtem. ~¤
¤~ Jsou opravdu úchvatní. Vyvíjí se celkem rychle a každá generace je úžasnější a chytřejší. Dokázali objevit tajemství ohně. Ohně, který jsem prozatím mohla stvořit jen já při bouři či když má láva zapalovala stromy. Také si staví chatrče, ve kterých žijí. Už dávno nejsou jen na jednom místě, ale rozprchli se po celém mém povrchu. Způsoby jejich životů jsou si velmi podobné, liší se snad jen v jejich komunikaci a představě o světu. Nedokáží si vysvětlit proč, například, prší. Myslí si, že to vytváří nějaké vyšší bytosti, které uctívají. Jejich mysl je bujná na fantazii, když si je dokáží představit. ~¤
¤~Rok 8 657 před lidským letopočtem. ~¤
¤~ Jsou tady opravdu dlouhou dobu, vydrželi a vytrvali. Lidé jsou úplně jiní než na začátku, naučili se toho tolik. Z chatrčí se staly domy, z tlup kmeny a začali tvořit i větší skupiny. Někdy mezi sebou různé skupiny válčí o území, jako by ho měli málo. Jejich představa o světě se taktéž vyvinula. Stvořili si božstva, které uctívají. Nevadí mi to, mají před sebou ještě dlouhou cestu, k pochopení toho, jak fungují. ~¤
¤~Rok 781 před lidským letopočtem. ~¤
¤~ Mnoho lidských kmenů se spojilo a stvořilo národy, jako jsou Egypt, Řecko, Mezopotámie, Čína a další. Jejich kulturní rozmanitost a božstva je úchvatná, i když jedno z nich je jedinečné tím, že na rozdíl od ostatních věří jen v jednu nadbytost a nezobrazují si jí. Říkají si Židé a instinkt mi napovídá, že o nich ještě uslyším.
Lidé pomalu, ale jistě začínají chápat mou podstatu. Jejich učení se rozrůstá, už je to nějaká doba, co pochopili základy matematiky a rozvíjí se stejně, jako začínají objevovat tajemství vesmíru. Jediné co mnohým překáží v odhalení, proč největší bouře přichází po velkém teplu jsou jejich víry. Nebo spíš lidé, kteří jsou “výše postavení“, jak tomu říkají. Nelíbí se jim novodobé myšlení, kterému nerozumí. Je to škoda. ~¤
¤~ Rok 547~¤
¤~ Z Judaismu se vyvinulo Křesťanství uctívající Ježíše z Nazaretu jako božího syna. To by bylo ještě v pořádku, kdyby se víry nezneužívalo. Netvrdím, že se to nedělo i předtím, ale křesťanství pomalu proniká do všech končin. Vytvářejí se církve, které z toho těží peníze a obávám se, že to nedopadne nejlíp. ~¤
¤~ Rok 1317~¤
¤~ Co jsem říkala! Lidé bojují o území a svá náboženství, zneužívají k nabírání do svých armád, které bojují “ve jménu boha“ . Tolik zbytečně prolité krve. Copak si neuvědomují, že by získali víc, kdyby mluvili a tvořili kompromisy, než své těla vydávali vstříc smrti při honění se za něčím, o čem ani neví, jestli je pravdivé? Ach, jsem rozhořčena snad i za ně, bude to asi tím, že cítím i jejich smrt jako svou vlastní krvácející ránu. Jsou mou součástí. Dává smysl, že mne to tak rozčiluje.
Měla bych se uklidnit, nebo způsobím nechtěně zemětřesení. Vždyť já bych měla ze všech nejvíce chápat jejich strach ze zatracení jejich Bohem nebo bohy. Já sama pokorně kroužím kolem Slunce. ~¤
¤~ Rok 1800~¤
¤~ Nemůžu říct, že se jen něco stalo, ale něco se s lidmi děje. Ne něco, ale revoluce. Od chvíle, kdy se lidé přestali zaměřovat jen na víru a začali se pořádně rozhlížet kolem sebe a ptát se,, jak to vlastně funguje?‘ se posunuli. Objevili tolik pro ně nových věcí, učí se a vynalézají.
Je to úžasné, ale mám obavy, že je to moc rychlý pokrok, a že je tíha vědomí hned smete. Snad jsou mé obavy zbytečné. ~¤
¤~ Rok 2000~¤
¤~ Posledních sto let, jen myšlenka mě bolí. Tolika nevinným udělená bolest a smrt, to jsem naposledy viděla, když na mě spadl ten prokletý šutr! Ta jejich průmyslová revoluce byla opravdu velké a zběsilé sousto! Krom toho, že jejich vědomosti použili do zemědělství, což se i přes otravné svědění na mých zádech dalo snést, to zneužili k výrobě hrozivých zbraní. Začali dělat nepořádek. Zhltla je všechny pýcha! Vždycky si mysleli, že jsou nad ostatními tvory v nadřazenosti, ale to co udělali. Sotva jsou schopni si uvědomovat, že jsou si rovni mezi sebou! Tolik výbuchů, tolik střelby, mučení a krve.
Radši bych vrátila časy, kdy se pokorně skláněli k modlitbě, než tuto dobu, kdy mi plivou do tváře. Války prozatím skončily, ale přestali mi snad ubližovat? Ve chvíli, kdy vyměnili sekyry za pily s motorem se mi hůře dýchá, kolem mě visí šedý oblak, kvůli kterému se mi smějí ostatní planety. Války se zbraněmi skoro skončili, ale oni válčí tiše mezi sebou. Válčí o úspěch, o pozornost, o vše co chtějí jen kvůli své pýše.
Spletla jsem se, oni nepřestali válčit. Teď vedou válku proti mně. Zaútočili první, mám své zbraně také obrátit? Vždyť jsou mými dětmi, které i přes vše miluji. ~¤
¤~ Rok 2151~¤
¤~ Přes prach a vesmírný odpad, už ani nevidím můj drahý Měsíček. Dech už skoro ani nepopadnu, posledních pár kousků rostlin je pevně uzamčeno v rezervacích, stejně jako poslední přeživší druhy zvěře. Vše nahradily roboti, uměle vyráběné jídlo. Lidé ve své podstatě zhloupli. Zabíjí mě.
Ne, oni mě zabili. Jediné co teď můžu udělat je posbírat poslední zbytky sil a připomenout lidem, kdo je jejich Matička Země. ~¤
//-¤~~¤¤~~¤¤~~¤¤~~¤¤~~¤¤~~¤¤~~¤¤~~¤¤~~¤¤~~¤¤~~¤¤~~¤¤~~¤¤~~¤¤~~¤¤~~¤¤~~¤-//
Znuděně jsem koukal na vycpaninu slona, zatímco jsem úspěšně ignoroval vyprávění paní učitelky Kolokové. Koho teď zajímají nějaká zvířata, když si vše, co potřebujeme vyrobíme na Inature?
Konečně jsme se dostali z budovy Národního Přírodovědného Muzea a Koloková vypnula rušič wi-fi a data signálu. Hromadně jsme si nasadili všichni naše Handsfree brýle, a kdyby nás Koloková nehlídala zahrál bych si se spolužáky LoLko 107.
Všechno se mi ale začalo třást, myslel jsem, že se mi stáhnul virus, ale antivirus nic nehlásil. Proto jsem usoudil, že se mi někdo hacknul do čipu, tak jsem si chtěl sundat Handsfree a čip restartovat. Když jsem uviděl, že všichni dělají totéž a svět se stále třese, došlo mi, že tohle není hacker.
„Co se to děje?! Vždyť Seismografy nezaznamenaly žádné zemětřesení v okolí, a ve zprávách nic nehlásili?“ šílela moje spolužačka Marie. Zmateně jsem se podíval na Kolokovou, jestli něco řekne.
Jakékoliv možné učitelčino uklidňování zaniklo v hlasitém praskání nádvoří. Ze země vyšlehly plameny, které následovaly mohutné kořeny. Vyšvihly se z pukliny, jako nějaký tvor, který byl držen na uzdě moc dlouho. Budovy kolem nás se bortily, ti, kteří nebyli zasypání, nebo nespadli do děr se jen tak tak drželi ve svých vznášedlech, stejně jako já a pár z mých spolužáků, kteří vznášedla propašovali i přes přísný zákaz.
Jeden z kořenů chytl chlápka, který se držel ne své antigravitační káře. Vypadalo to jako by se mu kořen zapojil na čip. Moje teorie se prokázala pravdivou, když se všechny obrazovky zapnuly a vysílaly živý přenos z očí toho chlápka a mě přes čip přišlo upozornění na vysílaní na všech možných webech.
Když se můj rozklepaný zrak obrátil zpět na to monstrum, zjistil jsem, že se zformovalo do podoby obrovské ženy. Dlouhé, nekonečné kořeny jí rostly jako vlasy z obrovské hlavy, tělo jí tvořila hlína, kameny, jejími šaty byl písek a pára, která se rozplývala těsně nad zemí, zatímco písek se sypal a zase vznášel z díry, ze které vylezla. Její rty tvořily rubíny a další drahé kameny, a když otevřela oči lemované uhlovými řasami zastavil se mi dech. Krom toho, že se jí z očí spustily vodopády, viděl jsem něco jiného. Její oči, byly samotným odrazem planety země. V pravém oku byla země nádherná, ale to levé. Byl to obraz, který jsem viděl jen na deep webu jako ukradnutý od NASA, a i přesto jsem si myslel, že je to fotoshop. Až teď jsem si uvědomil, že je to krutá pravda, před kterou všichni prcháme.
Pozvedla chlápka, kterého využívala jako kameru, pro živý přenos do celého světa a otevřela své rubínové rty. Tohle je náš konec.
„Drahé lidstvo. Sledovala jsem vás od začátku. Jak bych nemohla, když jste se mi zrodili na hrudi. S úžasem jsem pozorovala, jak jste ve svém vývoji předběhli rasy, které byli před vámi. Respektovala jsem vaše vyznání. Říkala jsem si, ať si věří, v co chtějí, jen ať jsou ke svým zvířecím a rostlinným bratrům a sestrám uctiví a nezneužívají je.
Ale to, co jste prováděli mezi sebou, mě zděsilo, a když jste posledního švába zavřeli do akvárka… Nechala jsem vás zajít daleko. Nikdy jste se neměli zrodit.
Rozhodli jste se mě zabít, ale zapomněli jste, že když zemřu já, zemřete i vy!“
Země se roztřásla spadl jsem ze vznášedla a poslední co jsem viděl, než jsem spadl do propasti bylo, jak se vodopády padajících z jejích očí proměnily v lávu a z jejích úst vyšel bolestivý výkřik.
//- Poslední aktualizace proběhla, při přesunutí dat do elektronického disku.
Pokud tuto zprávu naleznete, nejste první forma života v tomto vesmíru a doufám, že vám mé poznatky pomohou k posunutím se správným směrem. Vaše Terra -//
Poslední slova autorky: Tato netradiční povídka vznikla jako má představa naši budoucnosti. Netvrdím, že si myslím, že za sto let ze země vyleze lidská podoba naší planety, která nás sežehne. Tímto textem chci dokázat své přesvědčení, že se řítíme do záhuby.
Naše technologie se vyvíjí rychle, stejně jako se rozšiřují naše znalosti o tomto světu samotném. A my, přiznejme si to konečně, nejsme schopni pobrat tolik věcí najednou. Z jakého asi důvodu se naši rodiče diví, co všechno se v těch školách učíme, když to za nich nebylo?
K tomu že nezvládáme pobrat informace ze škol, nejen na mou generaci se tlačí vlna utlačující a nabádajících reklam od lidí, kteří všude vidí možnost vydělat peníze. A peníze, ať chceme nebo ne, vládnou světu, protože kdo se nenechá přesvědčit jimi, udělá to jiný.
V této “mírové“ době se mi zdá nejtěžší udržet si svůj vlastní názor a myslet sám za sebe. Málokdy si člověk uvědomí, jak moc je ovlivňovaný ostatními. A ze všeho nejvíce mě štve, že nás ovládají právě lidé, kteří svým lačněním po penězích tuto planetu znetvořují.
Jestli by nás měli ve školách něco speciálně učit, je to obrana svého názoru, i když je to těžké.
Komentáře
