DOLNÍ LOMNÁ Říká se, že jaké má člověk dětství ho ovlivní na celý život. Platí to i pro lesníka a myslivce Ladislava Michalika z Dolní Lomné. Když byl malý kluk, chodil za ním srneček až do kuchyně a když si chtěl odpočinout, šel si zdřímnout do krmelce nebo psího kotce.
„Tehdy jsem mámu s tátou moc vystrašil. Byly mi teprve tři, když jsem usnul v krmelci. Našli mě až díky lovecké feně, kterou slyšeli výt,“ vzpomíná čtyřiačtyřicetiletý Michalik. Jeho rodina čítá čtvrtou generaci lesníků. Na lesnické škole už studuje i jeho syn.
Muž žije v manželkou a čtyřmi dětmi v hájence na úžasném místě. Tvrdí, že je hodně slunečné a všechny přírodní živly se mu vyhýbají. Postavil ji kdysi hajný, který dění na pozemku dlouho sledoval a pak teprve začal stavět.
Přesně tak to kdysi lidé dělali. Chodili na vybraný pozemek v létě, v zimě, v dešti, prostě pozorovali, jak se tam příroda chová, než se rozhodli vybudovat dům. „Prudké větry tady nevyvrátí žádný strom, zatímco níže to padá o sto šest a máme u nás v průměru o čtyři stupně tepleji, než pod námi v údolí,“ zmíní Michalik.
Jak je to tedy s tím bublifukem a posedem?
Každému je jasné, že posed musí být postavený tak, aby myslivce nahoře zvěř necítila. Jednou mi pamětník poradil, ať si vezmu sebou bublifuk a dívám se, kam ty bubliny letí. Divili byste se. Jak stoupám po žebříku, skoro na každém metru mění směr. Takže pak přichází na řadu logistika. Vyvodím si z toho nejlepší umístění posedu.
Vaši těžkou nehodu v roce 2011 si mnozí pamatují. Jel jste na mopedu a u hřbitova v Jablunkově vám nedal přednost řidič osobního auta. První prognózy byly hodně špatné. Možná se stal tak trochu zázrak, že jste dnes tady, že?
Moc šancí na přežití mi na začátku nedávali. Čtrnáct dní jsem byl v umělém spánku a pak mi řekli, ať se připravím na invalidní důchod. Na les ať zapomenu. Myslel jsem si tehdy na Meresjeva, pilota z války, který se s těžce zraněnýma nohama plazil 18 dnů do bezpečí a přežil a taky na Vasilije Zajceva z filmu Nepřítel před branami. Vydrželi nemožné. Toto a Bůh mi dodali sílu.
Zůstaly vám nějaké následky?
Vrátil jsem se do práce a po lese chodím s holemi. Sice si připadám o 20 let starší, ale to nevadí. Na posed taky vyšplhám. Když jsem se o to snažil poprvé po nehodě, pomáhali mi synové. Vymysleli fintu, jak mě tam dostat. Myslivost mě naplňuje, les mi dodává energii. Jen na jednu nohu si musím kupovat botu o dvě čísla větší, než na druhou. Lýtko má také jiný průměr.
Cítíte také to známé, že takový zážitek posune člověka jinam?
Ano, skrze utrpení dokáži lépe chápat ostatní. Modlím se za lidi, kteří trpí. Síla a moudrost je silnější než zemská přitažlivost.
Co se týká přírody, i tady jste došel k nějakému poznání?
Že nejhorší ze všeho jsou neodborné emocionální názory. Často od lidí z měst a mnohdy i od ekologů, kteří neznají praxi. Vsázím na zdravý selský rozum. Když jsem si jednou posteskl, že mi ovci napadli vlci, radila mi dívenka z města, abych si pořídil ovčáckého psa a vycvičil ho. Ke čtyřem ovcím? Vždyť by na to padla celá moje výplata.
Jste v přírodě jako doma, pozorujete, jak se mění?
Velké změny se dějí zhruba za posledních třicet let. Extrém střídá extrém. Buď jsou velká sucha nebo hodně prší. Kdysi se to odehrávalo pravidelně a rovnoměrně. To ani václavka nevadila. Potřebujeme vlhkost, mlhy. Pamatuji si, že býval problém při 25 stupních Celsia usušit seno bez ostrevek. Dnes to jde i na zemi. Jablunkovsko má štěstí, že se tady vloni i letos podařilo naplnit spodní vody, na rozdíl od větší části republiky.
V čem je hlavní chyba?
Ve výsadbě jednodruhových smrkových lesů, což se nyní snažíme napravit. O tom se už psalo hodně. Je to jakoby hospodář sadil na jedno pole tři roky po sobě pšenici. Půda by byla totálně vyčerpaná. Bohužel nyní se kvůli kůrovci provádí 90 procent nahodilé těžby. Brouka existuje několik druhů a vymyká se kontrole. Jenže ty holiny pak nezadrží vodu. Jsme v ČR perfektně připraveni na povodně, ale ne na sucho. Preferuji přirozené zmlazení lesa.
Já už mám delší dobu pocit,
že zdravý selský rozum se dostal
do červené knihy ohrožených druhů.
A jak je to se zvěří? Je jí v lesích přirozené množství?
Predátorů ano, jinak to moc dobré není. Zvěř potřebuje pokoj, úkryt a co žrát. Viděl jsem v Polsku u hranic s Ukrajinou, v jednom místě, že nekácejí holiny. Nechali tam nějaké stromy. Bylo tam hodně zvěře, dokonce medvědice s mláďaty, vlci. Proto je dobré toto v rámci možností dělat pro zvěř a ptáky i u nás. Nepůsobí potom škody na lesních školkách a v zahradách.
Proč je tolik predátorů, proč se neodloví?
Mnozí jsou chráněni, jako třeba rys, krkavec, nesmí se lovit. Nad Pískem se usídlila rysí rodina a už tam srnčí nepotkáte. Chtělo by to asi rozumné jednání s ochránci přírody a zhodnotit únosnou výši predátorů pro danou krajinu. No a pak jsou tady přemnožené lišky. Je jich v průměru 20 až 50 násobně více, než by mělo být. Málo se střílí.
Možná zájem o lišky opadl i proto, že opadl zájem o kožešiny.
Ano, kdysi se každá žena chtěla pochlubit alespoň čepicí z lišky, když už ne kožichem. Pamatuji si, že v 70. létech znamenala kůže z jedné lišky jednu výplatu. Myslivci manželkám lišky na kožich rádi nastříleli.
Pak tady byla vzteklina.
Přicházela ve čtyřletých cyklech a hodně lišek pokosila. Za čas se populace zase vzpamatovala a tak pořád dokola. Ani vzteklina už jim nehrozí. Na přemnožení doplácejí zajíci, bažanti, koroptve a další drobná zvěř.
Hovořil jste i o tetřevech.
Mrzí mě, že se málo chrání druhy, které to potřebují. Třeba tetřev. Odchovají se z líhní, vypustí s vysílačkami do přírody a do 48 hodin je po nich. To proto, že se netlumí ta škodná a není pro ně připravený biotop. V minulém století dokonce místní lidé za peníze hlídali tetřeví slepice s mladými.
Jak je to u nás s černou zvěří?
Pokud má divočák hodně potravy, aktivuje se u něj silně pohlavní hormon. Kdysi šlo o lesní zvěř, která si udržovala svoje stavy přirozeně tak, aby měla co žrát. Dnes zamířila do nížin, kde má potravy obrovský nadbytek. Schová se v obrovských lánech kukuřice, řepky a metá mladé často i dvakrát do roka. Jak mají myslivci černou z toho lánu dostat ven? Ona nepotřebuje vycházet. Kromě toho sežere vejce i mláďata jiné zvěře a ptáků.
Co s tím?
Je nutné komplexní řešení hospodaření na polích a v lesích. Třeba nepěstovat jen ekonomicky výhodné plodiny. Častěji je střídat. Postarat se, aby se lány rozdělily mezemi, stromořadím, lesíkem, nebyla to jen obrovská jednolitá plocha. Myslivec by tak měl i kde mezi poli vybudovat posed a cílit právě na divočáky. Já už mám delší dobu pocit, že zdravý selský rozum se dostal do červené knihy ohrožených druhů.
Na závěr prozradíte něco veselejšího, například jestli mívá myslivec v noci v lese občas strach?
Ne, ale jednou mě pěkně vylekal srnec. Šel jsem od naší chalupy takovým chodníčkem, měsíc svítil a vedle tekla voda, která tlumila zvuk. Všiml jsem si, že na cestě leží nějaký špalek. Tak jsem ho chtěl odkopnout pryč. Když jsem to udělal, pohnul se a já se strašně lekl. Ze špalku se vyklubal srnec a stejně vyděšený jako já utíkal pryč. Prostě si tam usnul.
Jana
Komentáře
