NÝDEK Někdy je možná léčba jednodušší, než se zdá. Trápí vás angína? Nechce se vám zahojit rána? Jak si s tímto poradili za války? Jednoduše.
Aniela Kupiec z Nýdku za války pracovala v lese. Každé ráno šlapala sedm kilometrů do práce, deset hodin tam dřela a večer opět sedm kilometrů kráčela zpět.
V lesích na Čantoryji kopali pro Němce zákopy v bídných podmínkách ruští nevolníci. Jednou ji moc prosili, zda by jim doma nepřeprala prádlo. Týdny měli na sobě jedny a tytéž mundúry. Bála se, ale vyhověla. Jen je požádala, aby přišli až po tmě, kdy je snad nikdo neuvidí.
Bylo to v době, se tři měsíce trápila s velmi těžkou angínou. Jelikož Němci nemoc neomlouvali, musela s obrovskými, bolavými čepy v krku chodit do lesa. Na to sehnat nějaký lék nebylo ani pomyšlení, natož ho mít čím zaplatit.
„A právě jeden z těch Rusů, vlastně to byl Tatar, mi pomohl. Prozradil mi, jak to dělají oni v ruských stepích, odkud jsou to k lékařům stovky kilometrů. Vymačkat šťávu z červené řepy a kloktat. Za pár dnů bylo po nemoci,“ podotýká důchodkyně.
Dozvěděla se od něj i celou řadu dalších přírodních receptů na různé neduhy. Například, že to, co se nechce zahojit, se má zabalit do medu, kterým se potře gáza. Po dvou dnech se obvaz vymění s dávkou čistého medu. Ten prý z rány vše vytáhne a ta se zahojí. Tataři tak zachránili, jak poznamenala, jednoho těžce zraněného muže, kterého našli už s hnijícími ranami. Nějaký čas byl zabalený celý v medu a uzdravil se.
Jana