REGION Člověk si může vybrat. Buď otočí doma kohoutkem a napije se nebo vezme do batohu pár flašek či kanystr a vydá se jednou dvakrát týdně pro vodu k prameni. Pokud nevěříte, že je v tom, co udělá, obrovský rozdíl, podívejte se níže na dokument Veliké tajemství vody. Dozvíte se třeba, že má paměť a že na ni můžeme mluvit.
Naštěstí studánek máme na Gorolii dost. K mnohým se dá dojet i autem a odvést si tak několik kanystrů pro početnou rodinu. Například ke studánce v Horní Lomné, o které jsme psali před pár měsíci, a článek stále patří k nejčtenějším: Zde
Možná jste slyšeli, že nejlevnější a nejjednodušší recept pro zdraví nese název obyčejná voda – nejrozšířenější látka na zemi, kterou nikdo nemůže ovládnout, ačkoliv je každému dostupná.
Vědci zjistili, že voda přijímá a zaznamenává děje ve svém okolí, že má paměť. Když ji vystavíte určitému prostředí a vlivům, „zapíše si to“.
Díky těmto informacím voda získává nové vlastnosti. Mění se její struktura, čili jinak se organizují její molekuly. A struktura vody je mnohem důležitější, než její chemické složení. Proto lidé tolik lpějí na místu, kde se narodili. Jsou spojení s tou konkrétní vodou, která tam proudí.
Odpradávna lidé věděli, že mohou žít pouze tam, kde je poblíž pramen vody. Dnes to nehraje žádnou roli. Vodu je možné dopravovat potrubím za pomoci velkých tlaků tisíce kilometrů. V přírodě řeky tečou rozmanitým terénem, potrubí a vodovodní systémy jsou však prvkem nepřirozeným.
S každou takovou překážkou ztrácí voda přírodní informace, její původní struktura se bortí. Na krystalech vody je vidět, jak jsou deformované. U přírodní vody mají vždycky řád, jsou symetrické.
V potrubních systémech přichází voda o svoji energii. Taková voda ani člověku, ani zvířatům, ani rostlinám žádnou energii nepředá, naopak ji ze svého okolí vstřebává.
Voda ve městech se navíc čistí přes chemické filtry a pak se vrací zpět do domácností. Teče kilometry a kilometry potrubím, přijímá spoustu negativních vibrací – voda, kterou pak pijeme, je v podstatě mrtvá.
To je jen pár zajímavých střípků, které zazní v dokumentu. Udělejte si na něj kvůli vodě chvilku času.
V knize Antoine de Saint-Exupéryho z roku 1943 Malý princ je vzkaz, který jakoby byl ušitý pro dnešní dobu: „Byl to obchodník s patentními pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk jednu polkne, nemusí týden pít. „Proč to prodáváš?“ zeptal se malý princ. „Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“ „A co udělá člověk s těmito padesáti třemi minutami?“ „Co kdo chce …“. „Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt,“ řekl malý princ, „šel bych docela pomaloučku ke studánce…“.
Jana
Komentáře
