JABLUNKOV Obrovský kus práce za tak krátkou dobu je vidět uvnitř kláštera. Možná až k neuvěření vzhledem k tomu, jaké komplikace a změny přináší odkrývání minulosti. Mezitím budovu jednou obstoupili policisté kvůli uprchlíkům a podruhé v ní úřadovali pyrotechnici.
Procházím objekt až na půdu s Petrem Hamrozim, předsedou třineckého spolku I4U, který od města v květnu zchátralý klášter získal. Zdi jsou oklepané až na cihly. Lidem, kteří to dělají ručně, se prý už o tom i zdá. Pod nimi se objevilo tolik nečekaného, že se původní plány musejí měnit.
Falešné stěny, zazděná okna i dveře, podlaha, která se prohýbá. „Je to docela kovbojka. Stále narážíme na nové věci, o kterých není nikde ani zmínka,“ říká Hamrozi. Jen pro představu, podlahová plocha památné budovy činí 2 000 metrů čtverečních.
V květnu letošního roku jablunkovští zastupitelé zvedli ruku pro smlouvu, v níž stojí, že starý klášter prodávají spolku I4U v podstatě za korunu.
Stojíme hned u vchodu vedle místnosti s krásnými klenbami. Je cítit, že vlhko tu pracuje na plné obrátky. Jak se s ním poperete?
Kopeme podlahy a místo nich přijdou speciální odvětrávané. Jak na to, nám poradili asi jedni z nejlepších odborníků na historické objekty u nás. Říká se tomu elektroosmóza. Podlahou povedou dráty, které se spojí a budou vlhko tlačit dolů.
Vidím, že na světlo vykoukly nad obyčejnými socialistickými okny původní oblouky.
Ano, na to všechno se přišlo až po sundání omítek. V projektu je navržených sedmnáct druhů oken, díky tomu, co jsme odkryli, jich nakonec budou jen tři druhy a nebude to takový cirkus. Budeme to cihlu po cihle vyřezávat a dozdíme to. Jsem vděčný za zedníky, kteří si rádi hrají.
Pomáháte někdy?
Když si potřebuji odpočinout od administrativy, ano. Beru to jako relaxaci. Třeba řežu dřevo něco nosím.
U prostoru, kde zástupci města před časem plánovali knihovnu a archiv, protože se skládal ze tří místností, by se asi nestačili divit?
Teď je z toho jedna obří síň. Ty stěny byly totiž falešné. Jen jsme se pustili do práce, začaly se viklat a hrozilo, že se zřítí. Sundali jsme je a vznikl nám tak krásný výstavní prostor. Rozhodli jsme se proto, že sál, kde se nyní nachází Muzeum Bible, zůstane pro pořádání koncertů a akcí a ostatní se přesune sem.
Krásná místnost, přímo k rozjímání, co tu bude?
Přitom tu bylo skladiště a samé kóje. Když jsme ji vyčistili, objevili jsme udírnu. Rádi ji obnovíme. Ještě neumím říct, co v které konkrétní místnosti bude. Chceme si prohlédnout staré fotky a tak trochu i podle nich se rozhodnout, až rekonstrukce skončí.
Hovořil jste o tom, že se někde propadl strop. Není to zrovna bezpečná práce?
Odkrýváme různé výklenky, nalézáme dřevěné stropy se slámou, a jejich stav je žalostný. Bude třeba sundat střechu, a prověřit, kde je co prohnilé. V jednom místě se dlažba propadá. Pojďte se podívat na půdu. Tady je zrovna to místo, kde se to sype. Kluci i řemeslníci, kteří se tu pohybují, vědí, kde si dávat pozor a jsou zabezpečeni.
Stojíme na půdě, kde také tábořili bezdomovci.
Ano, přímo pod střechou a dřevěnými trámy měli ohniště. Ještě je na dřevě vidět, jak je spálené. Bylo jen otázkou času, kdy vzplane. Bývalí „nájemci“ velkou měrou objekt zaneřádili. Odvezli jsme desítky nákladních aut odpadu a všeho možného.
Využijete nějak i půdu?
Určitě, nabízí nám krásnou výstavní plochu.
Nebude těch výstavních ploch v malém Jablunkově moc? Za čas se na muzeum přebuduje bývalý knížecí dům.
Nemyslím si. Každý projekt má úplně jinou cílovou skupinu. Muzeum na rohu náměstí bude zaměřené regionálně, kdežto u nás celosvětově. Propagace Muzea Bible už běží v různých částech zeměkoule, chceme sem dostat lidi ze všech koutů světa. A obsáhnout všechno, co se týká křesťanství, Bible, osobností s tím spojených, vyžaduje obrovský prostor. Plánujeme i besedy, vzdělávání, prostě víme, že nám bude klášter malý.
Popište dva sice napínavé, ale rozhodně ne příjemné zážitky.
Někdo z obyvatel Jablunkova anonymně zavolal na policii, že zaměstnáváme bežence. Přijeli a obstoupili celý klášter. Šok, pro ty, co tu pracují. Začalo prověřování, kdo jsme, proč tu jsme, kontrola dokladů. Samozřejmě žádné uprchlíky ani pochybení neodhalili.
A za druhé?
Našli jsme věc, která vypadala jako granát. Neriskovali jsme a zavolali pyrotechniky. I když se ukázalo, že se nejedná o zbraň, byli rádi, že jsme jim dali vědět. Člověk nikdy neví.
V klášteře zůstal ještě jeden nájemník? Bude se stěhovat?
Odmítá odejít i přesto, že od města dostal několik nabídek na byt. Trochu se bojíme, protože má odpojený proud a svítí i topí si svíčkami. Věc padla na bedra právníkům a soudu, není jiná možnost.
Přijdou se Jablunkované podívat, jak pracujete?
Ano, chodí. Hodně lidé z úřadu nejen vedení, ale z různých odborů. Jsem rád průvodcem. Těší mě, že i ti, kteří zprvu byli proti prodeji a nefandili nám, změnili svůj postoj. Dokonce přicházejí s konkrétními návrhy, na koho se obrátit, s radou, pomáhají.
A co pověstná tajná chodba?
Odkrýváme chodby, které vedou, kdo ví kam. Podle průzkumu z roku 1980 tady mají být katakomby. Hovořilo se o cestě, která vedla do kostela, ale kostelem se nazývala i klášterní kaple. Musela by být hodně hluboko. Necháme se překvapit.
Kdyby si město klášter nechalo a chtělo samo opravit, asi by šlo o nekonečný příběh. Vzhledem k tomu, co už teď víte, že?
Kdyby se objekt přestavěl na office park, netuším, zda by se naplnil. Kdyby na byty, vyžadoval by mnohem náročnější rekonstrukci. Více příček, více sociálek, více rozvodů a tak dále. Město to má navíc složitější ohledně pracovníků. Firmy musí vybrat ve výběrovém řízení, spoustu papírování kolem, neustálé změny v projektu, protože nikdo ani projektant netuší, co je za zdí, za omítkou, pod podlahou.
Na kolik by to asi vyšlo?
Odhadem na 50, 60 milionů korun. Při 10 – 12 bytech by jeden stál pět milionů korun. Kdo si ho koupí za tuto sumu. V případě komerčního nájmu by člověk musel za 2+1 byt hradit 15 tisíc měsíčně, aby se to městu alespoň za třicet let vrátilo. My a naši partneři víme, že se nám to nikdy nevrátí. S tím jsme do toho šli.
Pár objevů už jste měli při venkovních pracích v létě.
Při odvodňovacích pracích a odkrytí nánosů hlíny jsme objevili historické nádvoří. Kamennou podlahu – takzvané kočičí hlavy, studnu, žlaby. Na jedné straně euforie na druhé komplikace a nemalé náklady navíc.
Jana