TŘINEC Není jich mnoho, mezi ženami určitě ne. Zhruba čtrnáct měsíců mezi ně patří třinecká Kateřina Cieslarová. O jakém sportu je řeč? O řecko-římském zápase.
Zápas je první sportovní disciplínou, kterou děláte závodně?
Dělala jsem hodně sportů rekreačně – bruslení, lyžování, gymnastika, tenis, badminton. Závodně jsem hrála jenom tenis. Když jsem nastoupila na střední školu, najednou už na tenis nebylo tolik času. Našla jsem si cestu k zápasu.
Jak jste se k němu dostala?
Přes svou nejlepší kamarádku Gabrielu Hermanovou, která je ze zápasnické rodiny. Měli jsme jít na jeden trénink, jenom tak si zacvičit. Když jsem viděla, jak to zvládají ti mladší, začalo mě mrzet, že nejsem tak dobrá jako oni, že umějí něco, co já ne. Měla jsem velkou motivaci, tohle mě nakoplo.
Kdy jste se rozhodla, že budete řecko-římskou zápasnicí?
Trénovala jsem asi jenom půl roku, prý ve mně našli určitý potenciál. Zápasnickou kariéru jsem zahájila v Třinci.
Jak dlouho už zápasíte?
V říjnu to bylo rok a měsíc. Z prvních tří závodů jsem přivezla stříbrnou medaili. Úspěchy mě pobízejí do další práce.
A je něco, co vás od zápasu odrazuje? Třeba dílčí neúspěchy?
Ne, ty mě právě motivují.
Daří se vám skloubit zápas se školou?
Jsem ve čtvrtém ročníku na střední zdravotnické škole v Karviné. Čeká mě maturita, navíc dělám autoškolu, ale přesto trénuji třikrát týdně. Občas někomu přijde legační, že zachraňuji lidi a pak je mlátím. Pro holky je zápas takovým nevšedním sportem. Teď nás ale v oddíle přibylo.
Chystáte se na vysokou školu?
Ano, ráda bych. Chtěla bych studovat ve městě, kde je zápasnický oddíl, abych tam mohla trénovat. Dál chci zápasit za Třinec – pokud se mi to podaří skloubit.
Čeho chcete na žíněnce dosáhnout?
Nejvíc by pro mě byla reprezentace. Zápasím pouze něco málo přes rok, takže zatím se držím při zemi.
Komentáře
