Semínkovna – malý krok proti manipulaci nadnárodních firem a velký krok pro přežití

JABKLUNKOV Ti, kdo byli nadšení z otevření jablunkovské semínkovny a zdrželi se na krátkou přednášku a promítání dokumentu, možná pak trochu posmutněli. Podívejte se níže na dva dokumenty a bude vám jasné, proč.

Dozvěděli se například, jak nadnárodní firmy manipulují s životy lidí. Jak dělají vše proto, aby k mání bylo pouze jejich monokulturní osivo, které se prakticky neobejde bez ošetření pesticidy.

Jde o obrovský byznys, který podkopává biodiverizitu (různorodost života). Světový fond ochrany přírody definoval v roce 1989 biodiverzitu jako „bohatství života na Zemi, miliony rostlin, živočichů a mikroorganismů, včetně genů, které obsahují, a složité ekosystémy, které vytvářejí životní prostředí“.

Dokonce se mluví o zákazu uchovávání starých a krajinných odrůd. Není to sci-fi, protože s takovými nařízeními už se potýkají farmáři v některých státech Ameriky.

Nahoře vidíte, kolik bylo čeho druhů a dole, kolik zůstalo.

Semínkoven je v republice okolo 70 a Jablunkov se k nim přiřadil díky týmu jablunkovského JACKi a nápadu studenta ekologie Jana Michalika z Písku.

Projekt – Semínkovna, sázej, sklízej, sdílej – vznikl na podporu svobodného sdílení osiva, semínkaření a přírodního zahradničení. Pěstování vlastních semínek šetří lidem kapsu a přináší radost i relaxaci na zahradě.

„Semínkovna funguje v podstatě jako knihovna, kde si ale místo knih lidé půjčují osivo,“ popisuje Klára Hrdá, iniciátorka projektu a dodává, „každý si může vybrat to, které se mu líbí, a po sklizni jej přinést zpět do semínkovny a nabídnout ostatním. Semínkovny jsou svobodným, ekonomickým i ekologickým gestem a zároveň návratem k praktikám našich předků.“

Sdílení osiva funguje na základě vzájemné důvěry. Osivo vkládané do semínkovny musí být zdravé, reprodukovatelné a řádně označené. Sdílet by se nemělo osivo hybridní s označením F1, osivo rostlin invazivních či chráněných autorskými právy, například GMO.

„Další podmínkou je pěstování rostlin bez použití chemických hnojiv a postřiků, tedy v podstatě v bio kvalitě.“, doplňuje iniciátorka projektu, jehož cílem je i motivace k přírodnímu zahradničení, které je trvale udržitelné a ohleduplné k životnímu prostředí.

Moderní doba s sebou přinesla pokrok v podobě rozvinutých technik, díky kterým semenářské firmy zaplavují trh unifikovaným a často hybridním osivem. Semenaření vlastních plodin se dnes věnuje jen málokterý zahradník a dříve oblíbené místní či krajové odrůdy dobře adaptované na podmínky našich zahrad nenávratně mizí.

Celá staletí bylo lidstvo závislé na umění semenaření, tedy sklízení, výběru a zachovaní osiva z jedné sezony na druhou. Drobní zemědělci uchovávali své vlastní osivo z rostlin, které si sami vypěstovali, z takových, které byly nejlépe adaptovány na místní podmínky. Množství lokálních variet bylo neskutečné. Každý kraj měl svou jedinečnou paletu odrůd, které dobře plodily a netrpěly chorobami.

S produkcí hybridních odrůd adaptovaných na různé choroby či ekologické podmínky, kdy byli zemědělci vyzváni, aby osivo odebírali pouze od těchto producentů certifikovaného osiva, aby se zabránilo šíření rostlinných chorob a vzrostla produktivita, došlo k rapidnímu poklesu rozmanitosti v nabízených odrůdách jednotlivých plodin. Časem většina zemědělců přestala semenařit a znalosti o samoprodukci osiva se vytratily.

Bohužel, co se zdálo být ideálním řešením, se s plynutím času ukázalo jako problémové. Monokultury se staly mnohem náchylnější k podlehnutí atakům škůdců a chorob. Navíc vyšlechtěné odrůdy ztratily odolnost v daných místních podmínkách a potřebují podporovat hnojivy, herbicidy, pesticidy.

Ale největším problémem se stalo to, že značnou část dnes komerčně nabízeného osiva  tvoří F1 hybridy, z jejichž semen vzchází geneticky nevyrovnané potomstvo. Zemědělci jsou tudíž nuceni nakupovat rok co rok osivo nové a postupně se stávají závislí na produkci a cenové politice takových korporátních gigantů, jako je například nechvalně známá firma Monsanto.

Švédský vědec sestavil devět pilířů, které jsou důležité pro uchování života na zemi. Překročení okraje „pavučiny“ znamená, že svět spěje k zániku. Stačí se podívat, jak daleko už je za hranicí biodiverzita.

Tady jsou dva dokumenty, které opravdu stojí za to vidět. Možná po jejich shlédnutí rovnou vyrazíte do jablunkovské semínkovny. 

JAK SEMÍNKOVNU POUŽÍVAT

Semínka v semínkovnách jsou volně k dispozici všem. Pravidla jednotlivých semenných bank se mohou lišit, ale obecně je „výpůjčka“ bezplatná. Někdy je omezen počet sáčků na osobu, někdy je potřeba „se zapsat“ – to je různé a záleží na pravidlech konkrétní semínkovny, která by u ní měla být k dispozici.

KDYŽ SI PŮJČÍM SEMENO MRKVE, OČEKÁVÁ SE, ŽE VRÁTÍM SEMENA MRKVE?

Obvykle to neznamená, že přesně to samé osivo, které jste si vypůjčili, v budoucnu vrátíte. Vše záleží na vašich semenářských možnostech a schopnostech, ale často i na místních klimatických a jiných podmínkách, které nemůžete ovlivnit. Proto nemějte obavu, pokud se semenaření nevydaří. To se stává, zvláště, pokud semenařit začínáte, nebo jste si zvolily druh, který se semenaří obtížněji.

CO DĚLAT, KDYŽ SE SEMENAŘENÍ NEPOVEDE?

Nic se neděje, to se stává. Pokud se Vám nepovedla zrovna mrkev, přineste jiné osivo, kterého máte přebytek. Každý dar je pro semínkovnu hnacím impulzem a třeba uděláte radost někomu dalšímu třeba i osivem „obyčejného“ kopru.

CO KDYŽ NEVÍM, JAK NA TO?

Nevadí. Pro začátek si zvolte jednodušší plodiny (rajčata, fazole, hrách, salát ap.). Informujte se o postupu semenaření dané plodiny dříve, než se pustíte do práce! V semenaření není až tak nutná kvantita, ale zejména kvalita, pokud si chcete zajistit uspokojivou úrodu v dalších letech.

JAK MÁM SEMÍNKA DO SEMÍNKOVNY PŘIPRAVIT?

Je dobré semínka vhodným způsobem nasáčkovat (použít můžete papírové sáčky, recyklovat obálky, složit si sáčky ze starých novin ap., použít igelitové sáčky…) a zejména popsat! Stačí uvést název odrůdy, rok a místo sběru. Pokud máte chuť a čas připište i vlastnosti odrůdy a postup jejího pěstování, ale to je již čistě na vás.

Jana a seminkovny.com, Foto: Jiří Jurzykowski

Komentáře