JABLUNKOV Gruzie – země plná zážitků a dobrodružství zavítala ve čtvrtek do JACKi během cestovatelského podvečeru. O zemi na pomezí vyprávěl Jan Michalik.
„Gruzie leží na pomezí Evropy a Asie, muslimského a křesťanského světa, sovětské historie a evropské současnosti. Lákala mne rovněž nespoutaná příroda, kterou jsem chtěl navštívit. Slovo dalo slovo a koncem srpna s dalšími přáteli jsme odletěli do Gruzie. Jelo nás celkem šest. První zastávkou byl Istambul, který jsme také navštívili, ale Gruzie jsme se nemohli dočkat,“ přivítal návštěvníky mladý cestovatel Jan Michalik.
Pak už následovalo vyprávění o nejdůležitějších památkách této nádherné země, o divoké přírodě, která je v Gruzii nádherná.
„V horách jsme asi pět dnů nepotkali žádného člověka, pili jsme vodu z řek a potoků, ovšem jistili jsme se příručním filtrem. Spali jsme ve stanech i přes všechny nesnáze, které nám tam život přinesl. Totiž cestou autobusem nám vypadl z kufru batoh, a tak místo tří stanů jsme měli jenom dva. Uskromnili jsme se, více jsme pak sdíleli zážitky a byli jsme odkázaní jeden na druhého. Jídlo v horách jsme si vařili na plynovém vařiči, občas jsme rozdělali i oheň.
Jídlo bylo velmi pestré (smích). Ráno byla kaše, na oběd těstoviny, večeře opět těstoviny. Když jsme pak dorazili do civilizace, snědli jsme všechno, co jsme dostali, byli jsme jak sarančata. Rádi jsme ochutnávali různé speciality, jako třeba chinkali, czurczeli a skvělé sýrové chaczapuri, které bylo často s fazolovou pastou uvnitř. Pečivo se vytahuje přímo z pece do ruky. Gruzínská kuchyně je opravdu velmi výživná a chutná,“ pokračoval Michalik.
Velký rozdíl je mezi vesnicí a městem. „Na vesnicích je vidět obrovskou bídu, je to tam, jak u nás před sto léty. Míchá se tam chudoba se současným bohatstvím. Lidé jsou ovšem milí, pohostinní, pro návštěvu by se rozdali, rozdělí se s hosty o vše, půjčí si u sousedů, kdyby sami neměli. Je prostě nezdvořilé nechat hosta samotného či o hladu. Rádi si i připijí místní pálenkou dělanou především z hroznů, ale i z jiných druhů ovoce tzv. czaczou, kterou jsme ochutnali i z melounu,“ vyprávěl Michalik. A nejenom to. Pro posluchače připravil i gruzínskou sladkou specialitu z ořechů – czurczeli.
„Gruzie vás uchvátí svou přírodní krásou, milými lidmi, i když jsme se dostali do problémů, lidé jsou velice ochotni pomoci, kdo umí, alespoň pár slov rusky, tak se domluví. Díky Gruzii teď vím, že se zde máme opravdu moc dobře, měli bychom se z toho radovat a vážit si všeho, co kolem sebe máme, neboť nic není samozřejmostí “ zakončil přednášku Michalik.
Komentáře
