Děti s postižením si užívaly na táboře v Dolní Lomné

DOLNÍ LOMNÁ Prázdniny jsou v plném proudu a v Dolní Lomné se minulý týden (1.-6. července) konal již tradiční tábor pro postižené děti, který organizuje spolek Nikdy nejsi sám, jehož velkou duší a hnacím motorem je Renata Czader.

13 dětí s různým stupněm postižení ve věku od 6 do 30 let, 16 asistentů strávilo v Dolní Lomné nezapomenutelný týden, který byl nabitý pestrým a atraktivním programem.

Kromě procházek děti navštívily dvorek s domácími zvířaty, farmu pstruhů.

Proběhla i Táborová olympiáda. Ubytování našli v Penzionu Rzehaczek a Lomná v Jestřábí.

Velkým zážitkem byla pro všechny cesta autobusem do Ropice na golf, protože většina autobusem nejezdí, rodiče je všude vozí autem. Vyzkoušeli jsme, jak se hraje golf, kdo hrát nemohl, ten se mohl projet vozítkem po golfovém hřišti,“ sdělila nám své dojmy Renata Czader.

Děti navštívily i bystřický areál Vitality, kde si užily hippoterapii.

„Závěr tábora se nám opravdu povedl! Prostě krásná tečka na závěr přišla v podobě koncertu Jarka Nohavici. A protože jsme opravdoví požitkáři a umíme si užívat života, vychutnali jsme si i tento koncert. Byli jsme přímo v dění, koncert jsme strávili na podiu, kousek od Jarka Nohavici. Další náš kamarás je také Jarek, ten odjíždí s partou na cestu po národních parcích USA, vymyslel skvělý plán, jak můžeme cstovat s ním, přichystali jsme mu trička, na kterých jsme otiskli své dlaně, cestovatelé nás budou mít celou dobu na zádech, my budeme mít pocit, že cestujeme s nimi a opět nejsme sami,” těšila se Renata Czader.

„Velké poděkování patří intruktorům – dobrovolníkům, bez nich bych žádný tábor organizovat nemohla. Mám i takové anděly, kteří si v práci vezmou týdenní dovolenou a jedou s námi. Máme tu i pár učitelů. Nesmírně si jejích práce vážím, protože opravdu pracuji 24 hodin denně, věnuji se dětem celým srdcem. Práce není vůbec jednoduchá, musí děti nakrmit, přebalit, jsou to často dospělí lidé,“ říká Renata Czader.

 „Práce s postiženými dětmi je velmi náročná, většina dětí vyžaduje nepřetržitou péči. Ale ty dětičky jsou za všechno vděčné, jsou bezprostřední. I za maličkost poděkují úsměvem, to je to, proč Renátce, která by si zasloužila Nobelovu cenu za práci pro druhé, každoročně pomáhám. Doporučila bych všem rodičům, kteří nemají na své děti čas, aby si takový týden zažili, je to výborná terapie, jak si vážit toho, co mají a těšit se z každé maličkosti,“ prozradila nám Irena Brbalk, jedna z dobrovolnic.

„Jsem tu už po třetí, práce je nesmírně těžká, člověk musí mít bezednou trpělivost, ale hodně mi to do života dalo, uvědomila jsem si, že není jenom „já a mé pocity“, ale musím brát ohled především na druhé,“ doplnila Agata Waszut, studentka gymnázia.

A co rodiče?

„Vážíme si toho, že nám důvěřuji a své děti, s kterými tráví 24 hodin denně, nám svěří do péče. Mají zákaz telefonovat, vždy jim říkám – žádný telefon – dobrý telefon. Ale i tak se alespoň jednou denně spojí s asistenty, aby se uklidnili, že vše probíhá v pořádku. Jednou za rok si můžou dopřát dovolenou nebo plně se věnovat dalším svým dětem. A kdy si odpočinu já? Já odpočívám, když vidím, že všem dětem září oči štěstím, jsem nesmírně šťastná, když se nikomu nic nestane, když se všichni dobře baví,“ zakončila Renata Czader.

Komentáře