TŘINEC Třebaže většina fotbalistů Třince se v zápase se Znojmem (1:1) prezentovala sotva průměrným výkonem, novic v sestavě, Lukáš Cienciala, rozhodně nezklamal – na hřišti patřil k těm lepším.
Hrozně moc mě to nabudilo a hlavně potěšilo, že ve svém věku jsem dostal šanci ve druhé lize.
Zkuste se ohodnotit. Jaký jste měl ze svého vystoupení dojem?
Před zápasem jsem byl trochu nervózní, prvním dotekem s míčem to ze mě spadlo a hrál jsem svou hru. Věděl jsem asi tak tři předem, že budu hrát od začátku. Hrozně moc mě to nabudilo a hlavně potěšilo, že ve svém věku jsem dostal šanci ve druhé lize.
Vyspal jste se na zápas dobře?
Musím říct, že přímo skvěle! Šel jsem spát dříve než normálně, něco kolem devíti, v sedm hodin jsem vstával, čili deset hodin kvalitního spánku.
Tušil jste, že byste mohl dostat příležitost od začátku?
Trochu jsem tušil, že bych na hřiště od první minuty jít mohl. Trenér řekl, že udělá řez, změny v sestavě jsem očekával.
Pokud nepočítáme Omastův gól, vaše střílená přihrávka byla tím nejnebezpečnějším, co Třinec v prvním poločase předvedl.
Musím se přiznat, že jsem nezakončoval. Snažil jsem se to nastřelit před bránu, aby to někdo tečoval. Je to škoda, ke gólu jsme měli blízko. Ve druhém poločase jsem hlavičkoval, letělo to těsně vedle brány, což mě mrzí. Z debutu mám docela dobrý pocit. Byť to bylo tvrdší, než v juniorské lize, v soubojích jsem obstál.
Sledoval vás z hlediště otec Lech a strýc Bogdan, který je místopředsedou představenstva třineckého klubu?
Táta se strejdou na zápase byli když jsem s nimi mluvil po utkání, pochválili mě. V hledišti jsem měl více rodinných příslušníků – dědu, dva strýčky, takže podpora byla. Přišla se podívat i přítelkyně. Lístky jsem potřeboval jen dva, skoro všichni mají permanentku.
Prozradíte něco o své partnerce?
Jmenuje se Kristýna a chodí na gymnázium do vedlejší třídy. Je stejný ročník jako já. Sportuje rekreačně, věnuje se cvičení. Navzájem se motivujeme. Po zápase se zeptala, jestli jsem v pohodě.
Sobotní zápasy se nesly ve znamení akce Díky, táto. Také vás přivedl k fotbalu otec?
Na tom, že hraji fotbal, má můj táta velký podíl. Myslím si, že v mých prvopočátcích mě trénoval ve Spartaku Jablunkov. Podporuje mě a motivuje, za což mu jsem hrozně moc vděčný. Bez táty bych nebyl tam, kde jsem.
Otcové většiny vašich spoluhráčů hrávali fotbal závodně. Vy jste výjimkou.
Myslím si, že táta závodně fotbal nehrával. Pravidelně hrával za jablunkovský tým MASH, ale nebylo to závodně. V tom je to trochu zvláštní. Před zápasy i zdůrazňoval, ať se nebojím, ať hraji to, na co mám, že nemám co ztratit.
Zahrál jste si někdy fotbal s tátovou partou?
Ne, zatím se mi to nepoštěstilo. Trochu bych se možná bál, že skončím na Sosně. Fotbal si spolu zahrajeme jedině na nějaké rodinné oslavě.
Jste členem reprezentace do 18 let. Uvažujete o tom, že byste se měl posunout někam výš?
Zatím ne, protože v Třinci studuji gymnázium. Jsem ve třetím ročníku, školu chci dokončit. Zatím se tím nezabývám, nechám to na manažerovi. Ve studiu chci pokračovat i po maturitě, přinejmenším dálkově.
Máte individuální studijní plán?
Mám individuální program, to je něco jiného. Učitelé mi vycházejí vstříc a podporují nás, i tak je to ale náročné. Do školy jdou na sedmou na dvě hodiny, v deset máme trénink, pak se vracím na jednu dvě hodiny do školy. Přijedu domů, dopíšu si sešity a učím se.
Baví mě tělocvik a zeměpis. Chemii moc nerozumím a tak trochu bojuji s fyzikou a matematikou. Není to nejhorší, vychází mi to mezi dvojkou a trojkou.
Jaké jsou vaše oblíbené a neoblíbené předměty?
Baví mě tělocvik a zeměpis. Chemii moc nerozumím a tak trochu bojuji s fyzikou a matematikou. Není to nejhorší, vychází mi to mezi dvojkou a trojkou. Jazyky mi docela jdou, němčina i angličtina. Musím říct, že angličtina mě baví. Sem tam si pustím nějaký film nebo anglického komentátora Premier League.
Komentáře
