PÍSEK Jedna je hezčí než druhá. Jedna je šikovnější než druhá. Obojí k mažoretkám patří. Navíc se děvčata Barbora a Veronika Pietrovy z Písku dokázaly v tomto sportu dostat velmi rychle mezi elitu.
Současné moderní mažoretky už nejsou jen o pochodování a točení hůlkou, ale disciplína zahrnuje prvky baletu, akrobacie, tance a gymnastiky. A ta hůlka k tomu všemu samozřejmě neodmyslitelně patří.
Šestnáctiletá Barča se v mažoretkách shlédla jako malá na festivalu v Bojnicích. Před dvěma roky se k ní přidala i mladší sestra Veronika, která dosud dělala atletiku a gymnastiku.
Dívka začínala trénovat v bystřickém domě dětí, kde vystupovala ve velkých celcích a formacích. Po několika letech se osamostanila a nyní jsou se sestrou samy za sebe.
Díky bystřickým trenérům získala špičkové základy, rozhled a zkušenosti k nezaplacení.
Je to zápřah pro celou rodinu
„Mamka nastudovala složitá pravidla a techniku a stala se tak naším trenérem. Ostatně tím žije celá rodina. Táta mixuje hudbu, oba nás na střídačku vozí na soutěže a tréninky, moc nám fandí a malý bráška s námi alespoň doma zkouší různé prvky,“ vykládá Barbora.
Máma Silvie popisuje, jak náročné a přísné je hodnocení poroty na soutěžích, kde sestava zahrnuje celou řadu povinných prvků, asi jako u krasobruslení.
„Hodnotí opravdu každou maličkost, detail. Jak vysoko jsou ruce, jak jsou vytočené špičky. Mezera mezi šlapkami, pokrčené koleno, dvojitý dopad, prodleva v choreografii, chyba v kostýmu, uvolněná gumička ve vlasech, výška podpatku, za všechno jdou body dolů,“ poznamená Silvie.
Dodává, že někdy je spadnutá hůlka menší průšvih, než když to od pohledu mažoretku vyvede z míry.
Děvčata trénují čtyři dny v týdnu hodinu a půl. Někdy v jablunkovském domě dětí a mládeže, jindy v písecké tělocvičně. Doma však každý večer, v létě venku na zahradě. A přiznaly se, že ten volný den v pracovním týdnu obvykle prospí.
Mistryně Evropy a hned dvakrát
„Jsem ráda, že jsem se v mažoretkách našla. Jednou budu moct dětem vyprávět, co jsem všechno zažila, dokázala a doufám, že i předávat zkušenosti,“ konstatuje Barča.
Té se letos v Chorvatsku podařilo získat dvojnásobný titul mistryně Evropy v sólovém vystoupení ve skupině A. Další krásný úspěch, kterého si váží, jsou stříbrná a bronzová medaile za týmovou pódiovou sestavu Poslední samuraj, a za sestavu s hůlkou a třásněmi. Ve všech šesti sestavách se jí podařilo postoupit na mistrovství světa v Praze. A tam se stala II. vícemistryně světa v jedné hůlce.
„Příští rok mě čeká menší omezení. Hlavně ze zdravotních důvodů. Hodně trpí kolena, tak si zaslouží odpočinek a navíc nastupuji na střední školu,“ vysvětlila Barča.
Veronika – za dva roky profesionál
I když se dvanáctiletá Veronika mažoretkám věnuje podstatně kratší dobu než Barča, už má na kontě skvělé výsledky. Hůlku si zamilovala stejně jako její sestra a společně demolují vybavení bytu při „domácích“ trénincích.
Díky tomu, že Barča mladší sestru hodně učila, se Veronika neuvěřitelně rychle vyšplhala mezi elitu. Za necelé dva roky. Během dvou sezon nasbírala celou řadu medailí a probojovala se z amatérů B mezi profesionály A jak s hůlkou, tak s třásněmi.
„Má také řadu medailí. Například si se svým týmem stejně jako její sestra letos přivezla z Chorvatska tituly I. a II. vícemistryně Evropy za pódiovou sestavu Poslední Samuraj a za MIX,“ zmínila máma.
Obě písecké mažoretky podotýkají, že nevraživost, závist, naschvály a podobné nepřátelské chování se v tomto sportu vyskytují jen opravdu výjimečně.
„Naopak, když některá zapomene věc potřebnou pro vystoupení, druhá bez problémů půjčí, stejně jako malovátka, sponky i třeba boty. Atmosféra na závodech je vždy super,“ říkají svorně.
Na otázku, z které země pochází ty nejlepší mažoretky, jednohlasně odvětí, že od nás. Česko hraje v tomto sportu prim. „Ale už nám šlapou na paty Rusové, Poláci a Slováci. Hodně se zlepšují,“ doplní Veronika s Barčou.
Chlapců a mužů „mažoreťáků“ je jako šafránu. Většinou odcházejí, protože neunesou narážky okolí, prostě kvůli předsudkům.
Jana
Komentáře
