TŘINEC V pátém kole to vypadalo, že už ji má. Vysílená „Lady Killer“ už moc neútočila, většinou se bránila, před vyhlášením se v ringu dokonce pozvracela. „K titulu mi scházelo šesté kolo,“ usmála se třinecká thaiboxerka Karolína „Lagertha“ Klusová.
Jaké jsou vaše první dojmy po zápase o světový titul s Georginou van der Linden alias Lady Killer?
Byl to můj životní zápas, připravovala jsem se na něho nejlépe jak jsem mohla a dala jsem do toho všechno. K vítězství scházelo šesté kolo. Viděla jsem, že už nemůže, já ještě měla sílu. V ringu po ní zůstala vzpomínka, ještě před vyhlášením se vyzvracela. Musím uznat, že byla lepší, byla komplexnější. Já chtěla až moc.
Neměla jste v úvodu ze soupeřky, která vyhrála 112 zápasů, až přílišný respekt?
Respekt ani ne. Čekali jsme, že bude takhle reagovat, že mě bude házet na zem. Pak už jsem si to pohlídala a bylo to lepší. Má celkem 115 zápasů, trénuje odmalička, je mistryní světa, kdežto já dělám thajský box tři roky. Zkušenosti hrály pro ni. Pro mě zase to, že jsem více chtěla.
Spíše než pěsti jste používala kopy, často jste se držely v klinči. Byla to součást taktiky, nebo to vyplynulo z boje?
Byla to naše taktika, že ji utaháme, že odejde a já ji pak dobiji. Taktika vyšla, ale chybělo to šesté kolo.
Co vám Georgina řekla po utkání?
Že jsem velice kvalitní zápasnice a že mi děkuje za zápas.
Co ve vás převládá – dobrý pocit z povedeného zápasu, nebo spíše zklamání?
Asi zklamání. Šance na titul opravdu byla, bylo to těsné.
Co říkáte na podporu obecenstva?
Byla neskutečná, největší, jakou jsem kdy zažila. Hrozně moc jsem si to užívala. To, kolik tady přišlo lidí, jak všichni fandili, bylo neuvěřitelné. Cítila jsem, že stojí při mně, všem hrozně moc děkuji.
Fandili vám v hale spolupracovníci z třinecké nemocnice?
Samozřejmě byli tady. V hledišti jsem měla mamku, taťku, ségra, přišel se podívat pan primář chirurgického oddělení a také sestřičky.
V létě jste prozradila, že dodržujeme poměrně striktní životosprávu. Platí to pořád?
Ano. Ujal se mě náš nejlepší specialista na výživu Martin Jelínek. Stará se o mé stravování, dělá mi jídelníčky. Jím více než předtím, složení jídla je jiné. Naše spolupráce bude pokračovat.
Výhry neslavíte alkoholem, ale čokoládou. Dopřejete si po povedeném utkání něco sladkého?
Ano, v šatně mám asi deset balíčků kinder čokolády.
Během prestižní akce se třineckému obecenstvu představili další tři svěřenci trenéra Martina Vaňky z pořádajícího oddílu Como-3 gym Třinec.
David „Czech Lion“ Křistek (- 81 kg) nestačil na Adama Kosuta z Polska.
„Byl to můj první zápas před tolika lidmi. Hnali mě dopředu, i když jsem dostával rány, měl jsem obrovskou chuť bojovat dál, pro ně. I když jsem už nemohl, snažil jsem se bojovat dál. Před zápasem jsem byl nervózní, ale když jsem vlezl do ringu, všechno ze mě spadlo. Myslím si, že rozhodla zkušenost soupeře. Připravil jsem se dobře, ale soupeř byl prostě lepší. A hlavně byl vyšší než já. Vždy se dívám na soupeře seshora a teď jsem musel zvedat hlavu a ruce já. V hledišti jsem měl rodiče, babičku, dědu, přítelkyni, šéfa i další spolupracovníky.“
David Křistek má 24 let a pracuje jako policista v Českém Těšíně.
Tomáš „Crixus“ Kantor (- 80 kg) porazil Adriana Tadlánka (Elite gym Trenčín).
„Nebyl jsem si jistý, že vyhraji. Myslím si, že rozhodly kopy na žebra a práce ze středu ringu. Vítězství pro mě znamená hodně. Vnímal jsem podporu, publikum mě hnalo dopředu, chci všem poděkovat. V hledišti jsem měl manželku Jolanu, poslal jsem jí pusu. Slíbil jsem jí to za vítězství. Má o mě strach, aby se mi náhodou něco nestalo. Máme dvě děti, Jakubovi je šest a půl, Veronice čtyři a půl. Kuba říkal, že půjde se mnou a bude sedět pod ringem a bude mi fandit. Nebyl tady, mám obavy, že by do toho ringu vlezl místo mě.“
Tomáš Kantor pracuje u Policie ČR ve Frýdku-Mísku, brzy oslaví 34. narozeniny.
Dominik „Hunter“ Tábor (- 71,5 kg) pokořil Francouze Yapiho Kevina a získal Pohár primátorky města Třince.
„Udělal jsem všechno, co jsem udělat chtěl a vyhnul jsem se všemu, čemu jsem se měl vyhnout. Původně jsem chtěl soupeři rozkopat nohy ale pak jsme to otočili a snažil jsem se mu rozkopat ruce. O mém vítězství rozhodla moje aktivita. Snažil jsem se stát jako kámen, vůbec jsem nebyl z ničeho překvapený a jel jsem si svoje. Vůbec jsem nevnímal, že mě někdo povzbuzuje. Myslím si, že to byl nejtěžší zápas mé kariéry. Na Enfusion jsem už boxoval letos v dubnu v Žilině. Rád bych se jednou thajským boxem živil, je to můj sen a každý den pro to dělám všechno. Trenérovi jsem slíbil, že příští rok budu boxovat o světový titul.“
Dominiku Táborovi je 18 let, studuje střední školu v Třinci a na jaře ho čeká zkouška dospělosti.
Komentáře
