Většinou je na výstavách důstojné ticho. Výjimečně to na nich mňouká, štěká, kdáká. V případě Jablunkova exponáty celý víkend pokřikovaly. Místní chovatelé totiž předvedli lidem svoje exotické ptáky.
Pořadatelům se však nevyhnuly následky vichřice. V neděli odpoledne si návštěvníci mohli papoušky prohlížet jen pomocí baterky na mobilu. Naštěstí se v tombole losovalo ručně.
„Jsem chovatelem asi pět let. Je to fajn koníček. Alespoň člověk nesedí doma u televize. Začínal jsem s korelami, přibyly rosely, aymaři, zebřičky. Možná dojde i na nějakého většího papouška,“ říká Tomáš Mitiska z Jablunkova.
Jakub Czepiec z Mostů u Jablunkova se také pochlubil několika odchovanci. Doma má však mnohem vzácnější kousek. Aru araraunu jménem Amálka.
„Na to, abych ji vystavoval, je ještě mladá. Obranyschopnost se u těchto ptáků vyvíjí až do dvou let,“ vysvětluje Czepiec.
Dále vykládá, že Amálka vyžaduje hodně pozornosti. Manželka jí věnuje tři až čtyři hodiny denně. Hraje si s ní, učí ji povely, mazlí se, mluví na ni.
„Nejraději má, když člověk mění hlas. Také aru zvykáme na kšíry, abychom s ní mohli chodit ven. Časem si plánujeme pořídit i samce, abychom jednak zkusili odchovat mladé a aby na nás nebyla Amálka tolik závislá. Aby měla i společnost svého druhu,“ podotkne chovatel.
Ara pohlavně dospívá až v šesti letech. Na otázku, proč je dobré přidat se k chovatelům a vůbec chovat exotické ptactvo, Czepiec odvětí:
„Kolikrát si jen tak sednu před klec a pozoruji, co dělají. Jak si dokáží hrát s obyčejnou větvičkou. Papoušci mají krásné pestré barvy, jiný hlasový rozsah, než naši ptáci a hlavně jsou zábavní a přátelští.“
Muž ještě poznamená, že místní organizace chovatelů se snaží, aby chovaní exoti byli na úrovni, aby chovy byly čisté, a právě díky tomuto společenství si mohou předávat zkušenosti.
Komentáře
